Vývoj samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze

Z GeoWikiCZ

Věnováno 275. výročí ČVUT v Praze

Ing. Ondřej Jeřábek, CSc., katedra mapování a kartografie, FSv ČVUT v Praze, Geodetický a kartografický obzor, 130, ročník 28/70, číslo 5/1982

Vznik samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze je úzce spjat s celkovým hospodářským vývojem 19. století. V první třetině tohoto století je v našich zemích prováděno rozsáhlé katastrální vyměrování, k němuž dapodnět zájem státu o katastr daně pozemkové, která představovala značnou část státních příjmů. Nedílnou součástí katastru byly mapy velkého měřítka. Jejich vyhotovení představovalo velké technické a organizační dílo vysoké hodnoty.

Hospodářství v druhé polovině minulého století, vyuznačující se rozvíjejícím se zemědělstvím a industrializací, kladlo na katastr daně pozemkové stále nové nároky. Bylo požadováno zvýšení přesnosti nově vyhotovovaných map a trvalá evidence katastru. Zeměměřické práce vzrostly kvalitativně i kvantitativně. Nedostatek odborníků pro tuto práci, s větším teoretickým vzděláním, geodetickým, vyžadovalo vychovat v krátké době nové pracovníky.

Vláda řešila nedostatek pracovníků v pozemkovém katastru tím, že z podnětu ministerstva financí zřídila v září 1896 dvouleté zeměměřické studium na všech vysokých školách technických v tehdejším Rakousku.

Samostatné dvouleté studium zeměměřické

Dvouletý učební běh pro vzdělání zeměměřičů byl zřízen výnosem tehdejšího ministerstva kultu a vyučování ze dne 4. září 1896. Profesorský sbor České vysoké školy technické byl před tím vyzván, urychleně sestavit učební plán tohoto běhu tak, aby jeho první ročník mohl být otevřen již v říjnu r. 1896. Rektorem ve školním roce 1986/97 byl právě geodet prof. Müller, který skutečně v uvedenou dobu dvouleté studium zeměměřické zahájil. Zařazeno bylo do obecného oddělení techniky, které v té době bylo jejím pátým odborem. Pro zápis se vyžadovaly stejné podmínky jako pro vysokou školu technickou, tj. maturita. Náplň studia odpovídala výlučně potřebám pozemkového katastru a pozemkových knih. Kromě přednášek z nauky o katastru a zhotovování plánů situačních a polohopisných byly další předměty společné s ostatními odbory. V r. 1987 byla pak vládním nařízením zavedena zkouška z nižší a vyšší geodézie a některých dalších předmětů.

Ing. Ondřej Jeřábek, CSc., seminář "Aktuální problémy fotogrammetrie a DPZ" pořádaném při výročí 85 let Ondřeje Jeřábka, Stavební fakulta ČVUT v Praze, 11. prosince 2001

Učební běh byl provisoriem určeným k tomu, aby rychle a s minimálními finančními náklady byl vychován dostatečný počet odborníků pro katastr a knihy pozemkové. Proto nebyly do studijního plány zahrnuty teoretické disciplíny jako geofyzika a kartografie, ani nebylo pamatováno na provádění měření, potřebných při projektování a při velkých inženýrských stavbách. To všechno mělo dalekosáhlou odezvu společenskou i materiální pro zeměměřiče po dlouhá desetiletí.

Brzy po zavedení dvouletého studia shledali absolventi v praxi, že jeho náplň je nedostatečná a nevyhovuje ani požadavkům evedenční služby a nového vyměřování, tím méně požadavkům technického rozvoje doby. Již v r. 1903 žádali evidenční geometři na svém sjezdu úpravu studia na tři roky.

V té době se objevuje na pátém odboru České vysoké školy technické osobnost, s jejímž jménem je spojen celý dlouholetý boj o rozšíření zeměměřického studia na čtyřlet, rovnocenné ostatním odborům. Je jí nestor oboru prof. Ing. Dr. h. c. Josef Petřík (1866-1944). Ve šk. r. 1900/01 převzal přednášku o katastru po Ing. Novotném, který byl jmenován profesorem geodézie. V r. 1904 se habilituje pro obor geodézie, v r. 1905 je jmenován mimořádným a v r. 1910 řádným profesorem nauky i katastru a nižší geodézie. Byl v té době jediným odborným profesorem obecného odboru pražské techniky. Ústav geodézie vedený prof. Novotným zůstává i nadále na odboru stavebního inženýrství.

Jak uvádí Ing. Dr. B. Pour, toto organizační rozdělení základních disciplin pro zeměměřiče mezi odbor stavebního inženýrství a obecný odbor bylo později dobrou základnou pro soustavné budování zeměměřického studia v Praze jako samostatného inženýrského oboru. Profesor Petřík plně využil tohoto organizačního opatření i svého postavení jako řádný profesor a cílevědomě zavádí od šk. r. 1906/07 postupně až do vypuknutí 1. světové války ve šk. r. 1913/14 nové doporučené přednášky. Z těch se stávají později nové vědní disciplíny. To byl jeden směr snah prof. Petříka, druhým směrem byla péče o výchovu vědeckého dorostu jako budoucích kádrů pedagogického sboru. Na poli veřejném se pak snažil vhodnými organizačními prostředky zvyšovat odbornou úroveň zeměměřičů v praxi. Spoluzakládá v r. 1913 odborný časopis "Zeměměřický věstník", je orgnizátorem soustředného života českých zeměměřičů.

V r. 1913 vychází návrh studijní osnovy na čtyřleté studium se dvěma státními zkouškami a právem promočním. První světová válka projednávání osnovy oddálila, ale ihned po jejím skončení byla zahájena nová jednání o rozšíření zeměměřického studia . Osmisemestrový studijní plán byl ve shodě s potřebami všech složek zeměměřické praxe, rovněž vyhovoval speciálním úkolům praktické geodézie i současnému stavu geodetických věd.

Snahám prof. Petříka velmi napomohl vývoj sociálně-politických názorů v poválečné době. Rozsáhlá pozemková reforma a s ní spojené měřické práce, stejně jako velký stavební ruch v poválečných letech a některé speciální práce vyžadovaly další, velký počet zeměměřičů se širším vzděláním.

Uskutečnění čtyřletého studia se zdálo v té době velmi slibné. Ministerstvem školství a národní osvěty byla 8. dubna 1920 svolána anketa, na kterou byli přizváni všichni zájemci. České i německé odborné instituce, vysoké školy, zástupci českých i německých posluchačů, inženýrské komory, ministerstva národní obrany a ministerstva financí. Bylo navrženo nahradit dosavadní dvouleté studium čtyřletým. Uskutečnění reformy se oddalovalo. Dne 4. července 1921 svolalo ministerstvo novou (druhou) anketu, jejímž výsledkem byl výnos ministerstva školství a osvěty z 12. prosince 1921. Byl adresovaný všem vysokým školám, které se měly vyslovit k zásadními řešení reformy a k učebním osnovám. Řešení se tak přeneslo na stavovskou půdu přesto, že čeští zeměměřiči nikdy nežádali neoprávněné rozšíření svého vzdělání na úkor druhých inženýrských oborů.

Mezitím byla provedena v r. 1920 reorganizace pražské techniky a vytvořeno České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze jako soubor sedmi samostatných vysokých škol, v jejichž čele stáli volení děkani. Tyto vysoké školy, spojené osobou zvoleného rektora a akademickým senátem, měly rozsáhlou samosprávu. Z bývalého obecného odboru vznikla Vysoká škola speciálních nauk (F). Učební běh pro vzdělání zeměměřičů byl prvním oddělením této vysoké školy, do níž byly ještě zařazeny učební běhy pro pojistnou techniku a kandidáty učitelství na školách středních. Tato vysoká škola byla dalším význačným základem pro pozdější vybudování studia zeměměřického inženýrství.

Narůstající úkoly i počty posluchačů si vyžadovaly zvýšení počtu pedagogických sil dvouletého studia. V r. 1920 byl pro učební běh jmenován profesorem sférické astronomie docent Ph. Dr. Jindřich Svoboda (1884 až 1943), který se pro tento obor habilitoval v r. 1919. Profesor Svoboda rozšířil postupně své docentské přednášky a zavedl přednášku z astronomického určování zeměpisných souřadnic. Praktická cvičení byla prováděna na hvězdárně v Ondřejově u Prahy. V r. 1923 se však podařilo vybudovat astronomickou observatoř na střeše hlavní budovy techniky na Karlově náměstí, kam se v r. 1937 Ústav astronomie přestěhoval. Profesor Svoboda byl význačným astronomem a všeobecně uznávanou autoritou. Proto byl ve šk. r. 1936/37 zvolen za rektora ČVUT. Zemřel za války v německém žaláři.

V r. 1919 se též habilituje Ing. Dr. Josef Ryšavý, DrSc., (1884-1967) pro celý obor nižší a vyšší geodézie. V r. 1920 byl jmenován mimořádným a v r. 1927 řádným profesorem uvedených vědních oborů. Po jmenování profesorem zřídil samostatný nový Ústav geodézie nižší a vyšší při vysoké škole speciálních nauk. Zřízením tohoto ústavu bylo umožněno, aby nižší a vyšší geodézie byla pro zeměměřiče přednášena v širším rozsahu ze všeobecných hledisek geodetické vědy a praxe. Ústav vedl prof. Ryšavý po 30 let. Za tu dobu byl třikrát pověřen funkcí děkana vysoké školy speciálních nauk a ve šk. r. 1947/48 byl jednomyslně zvolen rektorem ČVUT . Do vědomí všech posluchačů se zapsal jako autor vynikajících učebnic "Nižší geodézie" (která vyšla v několika vydáních) a "Vyšší geodézie", jež byla první ucelenou učebnicí tohoto oboru. Svojí pedagogickou a vědeckou prací přispěl jak k rozvoji zeměměřického studia, tak i celé československé geodézie. Jeho práce byla oceněna jmenováním členem Československé akademie věd při jejím zřízení v r. 1952. Akademik Ryšavý odchází do důchodu v r. 1959, u příležitosti jeho 80. narozenin mu byl propůjčen Řád práce.

Je třeba se zmínit ještě o třetí, pro rozvoj zeměměřického studia velmi význačné osobnosti, kterou byl Dr. techn. František Fiala, DrSc., (1883-1974), nositel Řádu práce. Habilitoval se v r. 1922 také pro obor vyšší geodézie prací "Volba zobrazení pro stát československý s úvodem do kartografie". Byl též asistentem prof. Petříka. Zprvu působil jako středoškolský profesor matematiky a deskriptivní geometrie a na technice pracoval externě. V roce 1927 se stal mimořádným profesorem a rozvinul předměty zobrazování, geodetické počtářství (II. a III. běh) a monografii, které byly později důležitými články studijního programu. Z jeho bohaté literární činnosti je třeba uvést alespoň vysokoškolskou učebnici "Matematická kartografie" z r. 1955, která byla rovněž přeložena do němčiny a používána jako učebnice v NDR.

Ve školním roce 1926/27 byl prof. Petřík, ze svoji vědeckou činnost a zásluhy o rozvoj vysoké školy zvolen rektorem ČVUT. Jeho neúnavná iniciativa, podporovaná stále roztoucím počtem těch, kdo usilovali o vybudování studia zeměměřického inženýrství, dosáhla právě v tomto školním roce úspěchu.

Tříleté studium zeměměřického inženýrství

Projednávání původního návrhu úpravy studia se značně oddalovalo díky četným intervencím, které nedoporučovaly zavedení čtyřletého studia. Tak ve třetí anketě, po četných jednáních a poradách, z nichž mnohé měly dramatický spád a jejichž průběh byl důkazem nepochopení důležitosti zeměměřické práce v hospodářském a kulturním budování státu, byl v r. 1927 podán konečný návrh senátu a poslanecké sněmovně na studium tříleté se dvěma státními zkouškami a právem promočním. Zákon č. 115 Sb. z. a n. byl vyhlášen 14. července 1927 a nabyl účinnosti od 1. září 1927.

Studium se skládalo z části všeobecné, zakončené I. stát. zkouškou a odborné, zakončené II. stát. zkouškou. Absolventi po jejím složení mohli používat označení "inženýr" (Ing.), což v té době přispělo ke zvýšení sebevědomí zeměměřičů, kteří po celá desetiletí nebyli jako vysokoškoláci uznáváni vzhledem k neúplnému vysokoškolskému vzdělání.

Zákonem bylo uloženo ministerstvu školství a národní osvěty, aby vyhlásilo podmínky, za kterých absolventi dvouletého studia --- učebního běhu mohou po složení předepsaných doplňkových zkoušek vykonat II. státní zkoušku a nabýt tak práva k užívání inženýrského titulu. Předpisem vydaným v červenci 1928 byly stanoveny doplňkové zkoušky.

Zákon také stanovil výslovně, že absolventi studia zeměměřického inženýrství mohou nabývat hodnosti doktora technických věd, což znamenalo velký podnět k rozvoji vědecké činnosti v geodetickém oboru. Dosažení tohoto akademického stupně bylo v dřívejší době znemožňováno, poněvadž podmínkou pro jeho dosažení bylo čtyřleté vysokoškolské studium.

Uvést tříleté studium do života nebylo snadným úkolem. Po stránce náplně studia byl tento úkol dobře zvládnut. V prvé řadě bylo sledováno prohloubení matematických základů, některé z dřívějších doporučených přednášek byly zařazeny jako povinné.

Pro zvládnutí všech úkolů bylo třeba též rozšířit pedagogický sbor a nalézt vhodné místnosti pro nově budované ústavy. Umístěny byly na pěti různých místech v okolí Karlova náměstí. Aby byly zajištěny všechny předměty, byly kromě řádných ústavů vybudované honorované docentury a učební příkazy. Tak pomocí kvalifikovaných odborníků z praxe se podařilo již od začátku zajistit dobrý chod výuky a nemalou měrou přispět k dobrému spojení výuky a praxe.

Program studia byl opravdu maximální a jeho zvládnutí v předepsané době přesahovalo schopnosti většího počtu posluchačů. To bylo důvodem, že v r. 1936 bylo znovu žádáno o rozšíření studia na čtyřleté. Profesor Petřík zřídil ve šk. r. 1935/36 neoficiální IV. ročník tzv. studia pro doktoranty. V tomto ročníku byly přednášeny některé doplňující předměty, jimiž si mohli zájemci o disertační práci prohloubit své dosavadní znalosti. Bylo to vlastně podobné opatření, jako bylo o 15 let později zavedeno vysokoškolským zákonem ve formě aspirantur. Požadavky na rozšíření studia přecházejí do parlamentních jednání v souvislosti s projednáváním zákona o civilních inženýrech v letech 1937 a 1938.

V r. 1936 odchází prof. Petřík, při dovršení 70 let, z činné služby. Jeho celoživotní dílo a práce pro rozvoj vysokoškolského technického studia, zejména na ČVUT, byla ohodnocena již v r. 1935 tim, že mu byl ČVUT udělen doktorát technických věd honoris causa (Dr. techn. h. c.). Úkoly pro uskutečnění čtyřletého studia převzal po prof. Petříkovi profesor Dr. F. Fiala, jehož rozvážné jednání a dobré organizační schopnosti významně přispěly k dokončení životních snah prof. Ing. Dr. techn. h. c. Josefa Petříka.

Ústav praktické geometrie po prof. Petříkovi převzal v r. 1937 Ing. Dr. Pavel Potužák, DrSc. nar. 1895, nositel Řádu práce. Byl rovněž dlouholetým asistentem prof. Petříka, habilitoval se v r. 1936 na ČVUT a v březnu 1938 byl jmenován mimořádným profesorem. Věnoval se zejména letecké fotogrammetrii, kterou přednášel externě již od šk. r. 1922/23 a též v poválečných letech. Jeho bohatá katastrální praxe mu dovolila přivést předmět nauka o katastru --- později mapování --- na vysokou odbornou úroveň. Vydal z tohoto oboru řadu skript a učebnici "Podrobné mapování" spolu s Dr. Císařem. Bohatá byla i jeho veřejná práce, v r. 1954 byl zvolen poslancem Národního shromáždění jako zástupce ČVUT. Profesor Potužák doplňuje řadu význačných členů profesorského sboru Vysoké školy speciálních nauk v předválečných letech a má také velkou zásluhu o rozvoj našeho školství zejména v letech poválečných.

Neblahé válečné události přerušily plynulý vývoj studia. Díky práci prof. Fialy a jeho spolupracovníků mohla však Vysoká škola speciálních nauk zahájit svoji činnost již v květnu 1945. Profesor Fiala jako děkan této školy vyvinul veškeré úsilí o dokončení reformy studia, což bylo dosaženo v r. 1945.

Čtyřleté studium zeměměřického inženýrství na pražské technice

Zákonem z 12. dubna 1946 čís. 87 Sb. bylo studium zeměměěřického inženýrství prodlouženo ze 6 semestrů na 8 semestrů. Ve stručné důvodové zprávě k zákonu bylo řečeno: "Vědy zeměměřické se rozrostly do takové šíře a hloubky, že je nutno tomuto přizpůsobit studijní osnovy; to však nelze bez rozšíření studia na čtyři roky, což je trvání normálního vysokoškolského studia." Obdobně jako tomu bylo při zavedení tříletého studia, bylo výnosem MŠO ze dne 16. října 1946 umožněno absolventům tříletého studia doplnit svá na normální délku vysokoškolského studia složením dodatkových zkoušek. Stovky absolventů dokumentovaly tehdy svůj zájem o rozšíření dosavadních znalostí tím, že přicházeli doplnit si svá dřívější studia.

Ve čtyřletém studiu bylo dosaženo dalšího prohloubení matematického a fyzikálního základy a rozšíření speciálních geodetických a kartografických předmětů.

Rozšířením studia bylo naplněno úsilé mnoha generací zeměměřických pracovníků. Československo se tím zařadilo mezi vyspělé pokrokové státy, kde studium geodézie a jejích praktických aplikací je nejen organizováno jako samostatné a v rozsahu odpovídajícím ostatním oborům, ale v některých případech jako samostatná vysoká škola, např. v SSSR --- Moskevský institut inženýrů geodézie, fotogrammetria a kartografie (MIIGAiK).

Poválečná doba přinesla soustředění většiny ústavů Vysoké školy spec. nauk do budovy bývalé německé techniky v Husově ulici č. 5 na Starém Městě, ve které bývali kdysi zahájeny první přednášky Willenbergovy stavovské inženýrské školy. V hlavní budově techniky na Karlově nám. zůstal ústav astronomie a v jejím křídle na Zderaze ještě krátkou dobu Ústav praktické geometrie a děkanát.

Rozšíření studia a zvětšení počtu posluchačů si vyžádalo další rozšíření pedagogického sboru. Jedním z jeho nových význačných členů byl člen korespondent ČSAV RNDr. Emil Buchar, DrSc. (1901-1980), profesor geodetické astronomie a geofyziky, nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Po dlouholeté praxi v VZÚ a v Zeměměřickém úřadě je v r. 1946 jmenován profesorem. Přebudovává Ústav astronomie na vědecké pracoviště mezinárodní úrovně, je světově uznávanou kapacitou, členem mnoha zahraničních organizací.

Výuku matematiky zajišťuje v té době prof. Dr. Václav Pleskot (nar. 1907), který je v letech 1950-52 děkanem oboru. Zabývá se modernizací studia zaváděním řízených provozních praxí a diplomových prací. Ke známým osobnostem školy patří prof. Ing. dr. Josef Böhm, DrSc. (nar. 1907), dlouholetý vedoucí katedry vyšší geodézie, nositel vyznamenání Za vynikající práci. Na pražskou školu přichází v r. 1953 z VTA v Brně, po bohaté předchozí praxi. Pět let byl děkanem naší školy. Jeho rozsáhlá literární činnost vyvrcholila v r. 1964 vydáním celostátní vysokoškolské učebnice "Vyrovnávací počet". Dalším známým učitelem školy byl i prof. Ing. Dr. Václav Krumphanzl, nar. 1908, který se zasloužil o založení a rozvoj inženýrsko-průmyslové geodézie v ČSSR. Ve šk. r. 1952/53 byl pověřen přednáškami užité geodézie na zeměměřické fakultě. K rozvoji svého předmětu přispěl celostátní učebnicí "Inženýrská geodézie I, II", spolu s prof. Michalčákem. Určitý čas působí v té době na škole i prof. Ing. Matěj Pokora (...-1911), který zavádí přednášky z HTÚP.

Nastoupení cesty k socialismu v r. 1945 ... mělo samozřejmě velký vliv na rozvoj našeho vysoké školství. Školské organizace jako kulturní nadstavba citlivě zobrazuje změny v materiální základně společenského života musely být podrobeny přestavbě tak, aby celý systém našeho školství odpovídal potřebám socialistické společnosti. Právním podkladem vysokoškolské socialistické reformy byl zákon o vysokých školách ze dne 18. května 1950 čís. 58 Sb. Tímto zákonem se vpravuje zásadně struktura vysokých škol, jejich poslání, organizace, metody a náplň studia. Přestavba se samozřejmě dotkla i studia zeměměřického inženýrství na našich školách. Týkala se jak organizace studia (např. studijní kroužky), tak i redukce počtu hodin přednášek a cvičení. Studium bylo shrnuto do hlavních předmětů v nichž převažují geodetické disciplíny, některé předměty encyklopedického rázu byly vypuštěny. Zdůrazněn byl význam praktických cvičení a seminářů. Po početných poradách byl vypracován a MŠO schválen nový studijní řád. Přestavba se však velmi citelně dotkla plynulého vývoje studia zeměměřického inženýrství na ČVUT v Praze. Jedním z prvních organizačních opatření podle nového zákona bylo rozhodnutí ze dne 27. června 1950, kterým se vláda usnesla soustředit studium zeměměřického inženýrství v českých zemích na Vysoké učení technické v Brně.

Po roce platnosti tohoto usnesení bylo studium zeměměřického inženýrství v Praze obnoveno v rámci stavební fakulty ČVUT, poněvadž Vysoká škola speciálních nauk byla zrušena. Nový rozvoj studia zaznamenal poté rok 1953.

Samostatná zeměměřická fakulta (pětileté studium)

Dne 1. září 1953 bylo oddělení zeměměřického inženýrství stavební fakulty vyčleněno a zřízena samostatná zeměměřická fakulta v rámci ČVUT. Byla tím splněna žádost čs. zeměměřické veřejnosti tlumočená výstižně prof. Fialou na zeměměřickém aktivu v únoru 1953 v Praze. Toto reprezentativní shromáždění zástupců zainteresovaných pracovišť a vysokých škol, na půdě ROH, vyzvedlo velké úkolu a zodpovědnost zeměměřické služby u nás, při budování socialistického řádu v našich zemích, což vyžaduje i změnu v práci vysokých škol v souladu s novým posláním vědy a techniky.

Vzhledem k rozšíření studia na 10 semestrů a požadavku bezprostřednějšího spojení s hospodářským a kulturním životem naší vlasti bylo třeba pozměnit zaměření pedagogické a vědecké činnosti nové fakulty. Tak jak to odpovídalo soudobým potřebám, dělila se výuka počínaje třetím ročníkem na tři specializace: Geodetickou, hospodářsko-technických úprav pozemků (HTÚP) a kartografickou. Pro zlepšení chodu fakulty bylo třeba přistoupit k organizačním změnám její struktury. Z bývalých ústavů bylo vytvořeno pět kateder: matematiky (vedoucí prof. Pleskot), geodézie (akademik Ryšavý), vyšší geodézie, astronomie a geofyziky (člen korespondent ČSAV prof. Buchar), mapování a HTÚP (prof. Potužák), kartografie (prof. Böhm). Do výuky byly zařazeny i společenské vědy --- základy marxismu-leninismu a politické ekonomie, aby absolventi vycházející z fakulty chápali poslání a význam své práce z celospolečenského heldiska a jako inženýři viděli i dále za svůj obor, chápali jednotu teorie a praxe a nevyhýbali se veřejné práci

Správné zaměření výuky a zvýšený počet posluchačů kladou nové nároky. Některé předměty je třeba rozšířit, prof. Klobouček (1909-1981) buduje laboratoř fotogrammetrie, prof. Ing. Dr. Miroslav Hauf, CSc. (nar. 1919) geodetickou laaboratoř, prof. Ing. Dr. Jaroslav Kovařík, CSc. (nar. 1917) se zabývá matematickou kartografií a zavádí kartografickou tvorbu, doc. Ing. František Šteiner (nar. 1916), prohlubuje přenášky z nižší geodézie a HTÚP, které dále rozpracovává doc. Ing. Jaromír Němeček (nar. 1911), doc. Ing. Jaromír Tlustý (nar. 1915), nositel národní ceny ČSR. pracuje v oboru laserů. Z členů pedagoigického sboru jsou jmenováni první zasloužilí učitelé.

Na fakultě bylo v té době na základě usnesení vlády ze dne 11. listopadu 1952 zřízeno od 1. září 1954 dálkové studium. Tím bylo umožněno nadaným a pilným pracovníkům praxe zvýšit svoji kvalifikaci a dosáhnout vysokoškolského vzdělání. Studium předpokládá individuální domácí práci, každých 14 dní se konají povinné celodenní konzultace a na konci každého semestru je týdenní soustředění. Poněvadž náplň dálkového studia má odpovídat studiu dennímu, bylo nutné prodloužit jeho dobu na 6 let, tj. 12 semestrů. Studium se otevírá jen v případě, že je přijato nejméně 20 posluchačů --- obvykle jednou za dva roky.

Zcela novým způsobem je řešeno zakončení studia diplomní prací. Její součástí je 4týdenní předdipolomní praxe na počátku 9. semestru. Rozsah diplomní práce byl stanoven celkocou dobou 16 týdnů včetně její obhajoby při státní závěrečné zkoušce před zkušební komisí.

Vědecká práce doznala také podstatného rozvoje, stává se stále důležitější složkou podmiňující úspěšnou práci vysoké školy. Ze zkušenosti je známo, že úroveň absolventů vysoké školy je přímo závislá na vědecké úrovni a aktivitě učitelů. Proto se pracovníci oboru stále více zapojují do řešení vědecko-výzkumných úkolů jak základního, tak i aplikovaného výzkumu. Z vědeckých úkolů , které byly řešeny nebo se v současné době řeší, uveďme několik příkladů: Tvorba a využití počítačových map, jako rychlého kartografického výstupu z územnícj informačních systémů --- Určování vektorů zemské rotace --- Projekt triangulace na vysoké cíle --- Velmi přesné měření délek pro určování recentních pohybů zemské kůry --- Aplikace laserů ve stavební a geodetické činnosti --- Tvorba bodových polí zejména pro potřeby budovaných jaderných elektráren. Do nových snah dobře zapadly i cykly pravidelných vědeckých přednášek pořádaných na našem oboru již od r. 1949.

Výchova vědeckého dorostu dostala také novou formu rozhodnutím vlády zřídít řádné vědecké aspirantury zabezpečené stipendiem. Mladý vědecký pracovník se může po určité době praxe ucházet v konkurzním řízení o získání aspirantury. Kromě řádné, existuje i externí aspirantura, určená pro pracovníky z praxe. Po skončení aspirantury a obhájení kandidátské disertační práce získává aspirant nový vědecký titul kandidát věd (CSc.). Dřívější doktoráty technických věd zanikly. Vyšším vědeckým titulem je nyní doktor věd (DrSc.).

S výchovou k vědecké práci je třeba začít již u studentů. Proto bylo doporučeno zřizovat studentské vědecké kroužky pracující vždy pod patronací kateder. Tento způsob vědecké práce se postupem doby velmi slibně rozvinul a v současné době jsou každoročně pořádány studentské vědecké konference, kde jsou presentivány výsledky studnetské vědecké odborné činnosti (SVOČ).

Vývoj od r. 1960

Samostatná fakulta trvala až do r. 1960, kdy při reorganizaci vysokých škol byly dosavadní tři fakult ČVUT --- inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství a zeměměřického inženýrství sloučeny v jedinou fakultu stavební s příslušnými studijními směry --- obory. Náplň studia se v té době změnila jen v menším rozsahu, tak aby výuka odpovídala novým úkolům celostátního mapování, velkých stavebních projektů, rozvoji modernizace a zprůmyslnění zemědělské výroby, jakož i soustředění a rozvoji kartografické tvorby. Tato tendence vývoje se zachovala až do současné doby.

V tomto rámci se také účelně rozšířila spolupráce s výzkumnými ústavy a s praxí. Pracovníci oboru řešili a řeší řadu, vesměs speciálních úkolů, pro jejich potřeby. Mezi takové rozsáhlé úkoly patřila spoluúčast na zetěžovacích zkouškách Gottwaldova mostu, dálničního mostu Vysočina a mostu Barikádníků, na kterých se podíleli pracovníci ze všech kateder. Pri ČSAV byla fotogrammetricky určována prostorová poloha atomů strukturních modelů amorfních látek. Dalšími pracemi byla velmi přesná výšková měření při stavbě dálnice D1, D8 a D11, sledování deformací údolních přehrad, velmi přesná nivelace pro stavbu stoky K, určování prostorových změn milánských stěn při zakládání velkých staveb (např. Prior - Máj), zavedení blízké fotogrammetrie do služen SNB, prostorové pohledy pro účely památkové péče, geodetická měření při stavbě metra a další.

Postupně se přešlo od dosavadních studijních specializací i všestranné výchově zeměměřického inženýra, schopného nastoupit do kterékoliv oblasti uplatnění. Student má nyní možnost v závěru studia si zvolit podle svého nadání a zájmu některou malou skupinu předmětů tvořících tzv. zaměření (geodeticko-astronomické. geodeticko-fotogrammetrické, pozemkových úprav a kartografie). Získání hlubší specializace , pokud ji bude zařazení absolventů vyžadovat, se napříště předpokládá formou postgraduálního studia.

Studijní plán, který byl připraven na základě uvedených předpoklad, počítal s 30 hodinami výuky týdně, kromě vojenské přípravy, tělesné výchovy a jazyků. Na rozdíl od dřívějšího stavu se průběhem doby začala 10. semestr využívat zčásti pro pro výuku a doba diplomní práce se zkrátila, v současné době na 5 týdnů.

Organizačně byly katedry přetvořeny; na oboru geodézie a kartografie jsou nyní 4 oborové katedry: geodézie a pozemkových úprav (vedoucí doc. Streibl), vyšší geodézie (prot. Hauf), mapování a kartografie (prof. Hojovec), speciální geodézie (doc. Vosika), tato katedra zabezpečuje výuku geodézie i pro stavební obory. Obecné předměty: maktematiku, deskriptivní geometrii, fyziku a další obstarávají katedru společné pro všechny obory. Vyuku společenských vědobstarává Kabinet ústavu marxismu-leninismu na ČVUT. V čele každého oboru (dříve směruú stojí jmenovaní proděkani, obor geodézie a kartografie vede v současné době proděkan doc. Ing. Josef Šmidrkal, CSc. (nar. 1929). Vědecko výzkumnou a potickovýchovnou práci řídí proděkani jemnovaní pro celou fakultu. Funkci proděkana pro politickovýchovnou práci zastává v nynějším období doc. Ing. Otakar Vosika, CSc. (nar. 1930), vedoucí katedry speciální geodézie.

Významným mezníkem pro zvýšení kvality výuky bylo přestěhování všechn oborů stavební fakulty v r. 1978 do nové budovy v areálu vysokých škol v Dejvicích. V této budovědostal obor dostatečný prostor, zejména pokud se týký laboratoří, dílen a učeben. Rozsáhlé jsou zejména laboratoře fotogrammetri, kartoreprodukce a vyšší geodézie (s velkým komparačním sálem).

Současný studijní plán je plně přizpůsoben trendu technické revoluce, jak o tom svědčí např. předměty: automatizace výpočetních a zobrazovacích prací --- zavedená prof. Ing. Vladislavem Hojovcem, DrSc. (nar. 1928), elektronické meotdy v gedézii, geodetická astronomie a úvod do kosmické geodézie, úseková ekonomika a teorie systémů v geodézii a kartografii, optimalizační metody v pozemkových úpravách, geodynamika. Ve Starém Městě p. Sněžníkem byl vybudován vzorný geodetický polygon využívaná všemi katedrami. Mimořádně nadaným studentům ke umožněno studium podle individuálního plánu nebo v diferencovaném studiu.

Pro řídící pracovníky resrotu geodézie a kartografie, na něž rostoucí rozvoj vědy a techniky klade stále větší požadavky, bylo v l. 1971-73 připraveno v rámci oboru čtyřsemestrové postgraduální studium, jehož výsledky byly velmi dobré. Po dobrých zkušenostech je v organizačním běhu postgraduálního studia pokračováno.

Závěr

Podstatným zásahem do současného vývoje studia je jeho optimalizace, která dosavadní pětileté studium zkracuje na čtyřleté. Nabylo platnosti vydáním nového vysokoškolského zákona ze dne 10. dubna 1980 Sb.

Pro zachování potřebné náplně předmětů bylo v novém studijním plánu přikročeno ke sloučení některých předmětů do větších výukových celků. Stejně bylo přikročeno k soustředění praktických cvičení v terénu. Pro některé velmi nadané studenty se vypracovává pětiletý studijní plán. Dálkové studium zůstává ve stejném rozsahu jako dosud. Nově jmenovány byly státní zkušební komise, které jsou pětičlenné. Mezi státnicové zkušební předměty byly zařazeny marx-leninismus a politická ekonomie. Předpokládá se, že absolventi budou více než dosud nuceni absolvovat postupem doby postgraduální studium, aby mohli plnit stále rostoucí úkoly s využitím nové rozvíjející se techniky.

Po celou dobu vývoje samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze jeho pracovníci, v čele s dříve jmenovanými osobnostmi usilovali o to, aby studium bylo vždy na úrovni na ně kladených úkolů odpovídajících vývoji oboru geodézie a kartografie. Tyto tendence jsou udržovány dodnes, kdy v souladu s vědeckotechnickým pokrokem a současným politickým vývojem jsou zařazovány do výuky všechny potřebné, jak odborné, tak i politickovýchovné prvky, zaručující dobrou přípravu nových československých zeměměmřických inženýrů. Všichni pracovníci oboru, učitelé, vědečtí pracovníci i ostatní zaměstnantci pokračují v rozvíjení vytvořené tradice a jejich úsilé je zaměřeno k tomu, anu současný rozvoj studia byl důstojným pokračováním dosavadního snažení.

Lektoroval: Prof. Ing. Dr. Jaroslav Kovařík, CSc., FSv ČVUT v Praze

Literatura:

  1. BÖHM, J.: Úkoly nové zeměměřické fakultu, Geodetický a kartografický obzor (GaKO) 1/43. 1955, č. 2, str. 21-23.
  2. BÖHM, J.: 250 let technických škol v Praze, GaKO 3/45, 1957, č. 5, str. 81-83.
  3. CACH, F.: K přednáškám ze speciální geodézie, GaKO 1/43, 1955, č. 3, str. 53-54.
  4. FIALA, F.: Čtyřleté zeměměřické studium (Vládní návrh, Zpráva výboru kulturního), Geodetický obzor 2/46. 1946, č. 4, str. 49-52.
  5. FIALA, F.: K otázce samostatnosti zeměměřického studia v ČSR, Zeměměřictví 3/41, 1953, č. 7-8, str. 98-103.
  6. HAUF, M.: Učební plán zeměměřického inženýrství, GaKO 1/43, 1955, č. 2, str. 23-26.
  7.  JEŘÁBEK, O.: Vysoká škola a praxe, GaKO 1/43, 1955, č. 2, str. 27-29.
  8. JÍLEK, F. --- LOMIČ, V.: Dějiny ČVUT, 1. díl, sv. 1 a 2, 1973, 1980, Praha.
  9. KLOBOUČEK, J.: Tisíc zeměměřických inženýrů na českém vysokém učení technickém v Praze, Geodetický obzor 2/46, 1946, č. 1.
  10. KLOBOUČEK, J.: Dálkové studium zeměměřického inženýrství, GaKO 1/43, 1955, č. 3, str. 58-60.
  11.  KOVAŘÍK, J.: Naše pomoc československé kartografii, GaKO 1/43, 1955, č. 2, str. 31-32.
  12.  KOVAŘÍK, J. a kolektiv: Vývoj civilních vysokých a středních zeměměřických škol v Československu v letech 1918-1968, GaKO 14/56, č. 4, str. 109-115.
  13.  KOVAŘÍK, J. --- KRUMPHANZL, V.: Rok 1970 ve výchově zeměměřických inženýrů na ČVUT v Praze, GaKO 16/56, 1970, č. 12, str. 291-292.
  14.  KOVAŘÍK, J.: Rok 30. výročí osvobození ČSSR v životě a práci směru geodézie a kartografie na stavebí fakultě ČVUT v Praze, GaKO 21/63, 1975, č. 10, str. 271-275.
  15. KREJCAR, A.: Zeměměřické studium na české vysoké škole technické v Praze a absolventi před třiceti lety, Zeměměřický věstník 16, 1928, č. 12, str. 171-172.
  16. MASNICA, R.: Úspěšný závěr I. běhu postgraduálního kurzu, GaKO 20/62, 1974, č. 2, str. 57.
  17. PETRÁŠ, R.: Vědecká a pedagogická činnost asistentů na zeměměřické fakultě v Praze, GaKO 1/43, 1955, č. 2, str. 29-31.
  18. PETŘÍK, J.: Zákon o tříletém studiu zeměměřickém na vysokých školách technických, Zeměměřický věstník 15, 1927, č. 9, str. 143-151.
  19. PETŘÍK, J.: Vývoj studijního programu zeměměřického na českém vysokém učení technickémv Praze, Zeměměřický věstník 16, 1928, č. 12, str. 249-261.
  20. POKORA, M.: Náplň studia specializace HTÚP se zřetelem k úkolům zeměměřického inženýra po X. sjezdu KSČ, GaKO 1/43, 1955, č. 2, str. 33-34.
  21. POUR, B.: Studium zeměměřictví na pražské technice, Zeměměřický obzor 11/38, 1950, č. 12, str. 187-198.
  22. POTUŽÁK, P. --- PUDR, J.: Organizátor a budovatel novodobého čsl. zeměměřictvím in: Sto let české vysoké školy technické v Praze 1869-1969, Acta polytechnica, VI, 1 (1969), str. 137-152.
  23. PROCHÁZKA, E.: Obor geodézie a kartografie stavební fakulty ČVUT v nové budově v Dejvicích, GaKO 25/67, 1979, č. 6, str. 173-175.
  24. STUDIJNÍ PROGRAMY ČVUT --- vysoká škola speciálních nauk, zeměměřická fakulta, stavební fakulta šk. r. 1945/46 --- 1980/81.
Citováno z „https://geo.fsv.cvut.cz/index.php?title=Vývoj_samostatného_zeměměřického_studia_na_ČVUT_v_Praze&oldid=26222“