Prof. Ing. dr. Josef Böhm, DrSc.

Z GeoWikiCZ

Ke čtvrtému výročí úmrtí profesora Böhma

Doc. Ing. Vladimír Radouch. CSc., GaKO 1997

Zavzpomínejme si (pro střední a starší generaci) a přibližme si (pro mladou a nejmladší generaci) nevšední a mimořádnou osobnost české geodézie, učitele mnohého z nás, výtečného sportovce a společníka a především svobodného člověka prof. Böhma (21. srpen 1907 - 19. srpen 1993).

Narodil se v roce 1907 jako syn poštovního úředníka v Opavě. Tam také studoval a maturoval s vyznamenáním na reálném gymnasiu. Již tehdy vynikal zejména v matematice, fyzice a dalších přírodních vědách. Zeměměřické studium absolvoval na ČVUT v Praze v letech 1926 až 1929. Jeho zájem vzbuzovaly zejména odborné teoretické discipliny: matematická kartografie, vyšší geodézie a vyrovnávací počet. Již během studia, které ukončil s vyznamenáním, mu nabídl prof. Fiala místo asistenta na svém ústavu. Mladý inženýr Böhm však nabídku nepřijal; více jej lákala především praktická činnost v terénu.

Po ukončení vojenské služby byla první jeho praxe u katastrálního měřického úřadu ve Frývaldově (dnešní Jeseník). Hornatý okres vyhovoval jeho sportovnímu založení a práce v tehdejším převážně německém prostředí přispěla k jeho zdokonalení v němčině. Poté následovalo pět let výkonné měřické služby u katatrálního měřického úřadu v Opavě (do roku 1937) při podrobném mapování území Hlučínska a Ostravska. Již tehdy při své práci věnoval velkou pozornost teoretickým problémům a v roce 1935 obhájil na ČVUT doktorskou dizertační práci, jejímž tématem bylo studium obrazu geodetické křivky v konformním zobrazení. Rok 1935 byl také počátkem jeho publikační činnosti v odborných geodetických časopisech.

Při obhajobě doktorské práce vzbudil Ing. Böhm zájem přítomného přednosty ústřední triangulační kanceláře v Praze Ing. Josefa Křováka, který ho v roce 1937 povolal do své kanceláře (zde pracoval do roku 1945). Tuto svou činnost při budování geodetických základů našeho státu považoval za nejšťastnější období svého života. Práce v triangulační kanceláři přinášela řadu podnětů k výzkumu. Ukládané nejnáročnější úkoly nutily Ing. Böhma k teoretickému studiu a vedly i k jeho odbornému růstu.

Hned v prvých letech byl pověřen vyrovnáním triangulační sítě I.řádu, při kterém zavedl přesnější a ekonomičtější výpočetní postup v rovinném zobrazení ČSR a vypracoval metodiku transformací souřadnic. Dále byl postaven před úkol vybudovat nové oddělení nivelace, v jehož rámci zaměřil pořad základní nivelační sítě Praha -České Budějovice. V dalších letech observoval na řadě bodů triangulační sítě a byl posléze jmenován vedoucím oddělení pro budování nové astronomicko-geodetické sítě. V letech 1942-1943 se podílel na budování srovnávací geodetické základny v pražské oboře Hvězda, která dodnes slouží jako délkový etalón pro geodetická měření. Vedl měření geodetické základny u Poděbrad a v Postupimi.

Ing. Böhm neprováděl měření v terénu mechanicky. Bedlivě si všímal vlivu terénu a atmosférických poměrů jako systematických faktorů působících na výsledky měření. Již tehdy došel k názoru, v té době velmi modernímu, že podstata měření je především fyzikální a statistická. Uvědomoval si, že nestačí pouze mechanické matematické zpracování výsledků měření, ale že jsou nutné i teoretické rozbory a praktické zkušenosti k vypracování optimální metody měření a k jejímu dalšímu zpracování pro dosažení nejvyšší možné přesnosti.

Své poznatky a informace o budování nové základní sítě pravidelně publikoval a přednášel v rámci tehdejšího Spolku inženýrů a architektů (SIA). Nepřekvapuje proto, že byl v roce 1945, ihned po znovuotevření vysokých škol po válce požádán o zorganizování geodetického studia na Vysoké škole technické v Brně, která se následkem válečných událostí ocitla bez učitelského sboru. Ing. Böhm se tohoto úkolu ujal a zdárně jej v krátké době splnil. V roce 1946 byl jmenován profesorem pro obor vyšší geodézie a matematické kartografie. Tehdy také obhájil habilitační práci na ČVUT na téma : Zákony přenášení měřických chyb v trigonometrických sítích.

Na VŠT v Brně působil šest let jako vedoucí katedry geodézie, kartografie a topografie. V letech 1947-1948 uskutečnil řadu studijních cest do Itálie, Francie,Švýcarska, skandinávských zemí a Polska. Získal mnoho poznatků, studijního materiálu a literatury, navázal cenné osobní kontakty s předními evropskými i světovými geodety. V následujícím období věnoval mnoho úsilí psaní učebních textů. Např. jeho "Vyrovnávací počet" z roku 1948, snad jako první na světě, obsahoval již korelační analýzu. Velký vědecký i praktický zájem vzbudily jeho další práce "Vyšší geodézie", "Matematická kartografie" a monografie o přesné nivelaci, o transformaci souřadnic, o metronomii a další.

Personální a technické vybavení geodetického oboru na VŠT v Brně vedlo nakonec k rozhodnutí ministerstva školství zrušit geodetické studium v Praze a soustředit je pro české země v Brně. K realizaci tohoto rozhodnutí však nedošlo, naopak v roce 1951 byla -s vyjímkou stavební fakulty-zrušena VŠT v Brně a její pracoviště bylo základem pro vybudování Vojenské technické akademie (VTA). Na osobní žádost gen. Lomského, tehdejšího velitele VTA se ujal prof. Böhm organizace a vedení katedry geodézie, kartografie a topografie, ve které byl celý obor soustředěn. Byla to největší katedra na VTA, zahrnovala i astronomickou observatoř, fotogrammetrickou laboratoř a kartoreprodukční oddělení se 60 učiteli a zaměstnanci.

Po dvou letech působení na VTA byl prof. Böhm vyžádán ministerstvem školství od ministerstva národní obrany a ustanoven děkanem nově zřízené zeměměřické fakulty na ČVUT v Praze. Zde byl současně pověřen vedením katedry kartografie, později pak i vyšší geodézie. Funkce děkana si vyžadovala mnoho úsilí a času. Pro tehdejší potřeby praxe bylo nutno zřídit čtyři specializace studia a vybavit je potřebnými laboratořemi, zejména vybudovat laboratoř kartoreprodukce. Došlo k většímu a oboustranně užitečnému sepětí školy a praxe. Zeměměřická fakulta pořádala pro potřeby praxe semináře o nových přístrojích a metodách měření, praxe naopak vypomáhala v přístrojovém vybavení školy. Na seminářích bylo mnohdy až 400 účastníků. V roce 1957- v rámci jubilea 250 let ČVUT- byla uspořádána mezinárodní geodetická konference. Funkci děkana prof. Böhm vykonával nepřetržitě šest let- do roku 1959,kdy došlo ke sloučení oborových fakult v komplexní fakultu inženýrského stavitelství.

Po sloučení zeměměřické fakulty s dalšími stavebními fakultami zůstal prof. Böhm vedoucím katedry vyšší geodézie a věnoval se další vědecké práci. Zaměřil se především na teorii měření s uplatněním statistických metod, což byla průkopnická práce bez domácích nebo zahraničních předloh. Jeho dvoudílné skriptum (1958-1959) a celostátní učebnice (1964) "Vyrovnávací počet" dávaly podněty mnoha začínajícím vědeckým pracovníkům v ČSSR. Přednesené referáty na mezinárodních konferencích a četné články v zahraničních časopisech vzbudily pozornost ve světové geodetické veřejnosti. Téměř každoročně přednášel prof. Böhm na zahraničních vysokých školách jako hostující profesor o novém pojetí teorie měření.

Zhodnocení jeho vědecké činnosti vyústilo v roce 1955 dosažením hodnosti doktora věd. Obdržel státní vyznamenání "Za vynikající práci", zlatou Felberovu medaili a další čestná uznání od různých vysokých škol a vědeckých institucí.

Prof. Böhm plnil i mnohé funkce mimo školu. Byl členem mnoha vědeckých rad a expertem různých čs. škol a institucí : FSv Bratislava, Národní komitét geodetzický a geofyzikální úpři ČSAV, Čs.metrologický ústav (Bratislava i Praha), Ústav teorie merania pri SAV Bratislava, VÚGTK Praha, VÚGTK Bratislava a další. Zapojil se intenzivně i do mezinárodní a geofyzikální spolupráce v rámci komisí KAPG. Zastupoval ČSSR na mezinárodních konferencích nejvyšší úrovně.

V roce 1971- v důsledku normalizace byl zbaven vedení katedry a všech funkcí ve vědeckých radách škol a vědeckých ústavů a v mezinárodních institucích. Ve věku 65 let v roce 1972 odešel prof. Böhm na zasloužený odpočinek. Zůstal však nadále externím členem své katedry. První semestry jesště přednášel své discipliny, dovedl své aspiranty k úspěšnému obhájení disertací. I v důchodu neztratil kontakt s katedrou, vedl každoročně diplomní práce, účastnil se vytváření koncepcí výuky, nových vydání učebnic, oponoval disertační a výzkumné zprávy, lektoroval odborné články.

Osobní profil a popis veřejné činnosti prof. Böhma by nebyl úplný bez zmínky o jeho sportovní a tělovýchovné aktivitě. On sám pokládal tuto část svého života za velmi významnou. Pomáhala mu rychle nabývat nové duševní síly po pracovním přepětí a zbavovala jej stresů vznikajících zejména při vysilující a nevděčné funkci děkana i při jiných životních potížích.

Prof. Böhm byl od mládí výkonným všestranným sportovcem. Na gymnáziu byl oporou lehkoatletického a plaveckého družstva. Jako student založil v Opavě první plavecký klub a po létech mu SK Slezan Opava udělil čestné uznání "Zakladatel českého plevectví na Opavsku". Při studijních cestách v cizině neopomenul si odskočit na vrchol Mont Blanku, Matterhornu, proběhnout norské ledovce, sestoupit do kráteru Etny apod. V pětapadesáti letech obdržel od Federace alpinismu v Moskvě diplom a odznak "Alpinista SSSR" za výstup na Kazbek(5040m). Své 68 narozeniny oslavil druhým výstupem na vrchol Mont Blanku. Jako děkan zeměměřické fakulty byl iniciátorem sportovního dění na fakultě. Vedl kanoistický oddíl, přičemž jako padesátiletý stál na třetím stupni vítězů kanoistického maratonu Budějovice-Praha. Pravidelně navštěvoval lyžařský a plavecký výcvik studentů a dělalo mu potěšení změřit s nimi své síly v běžeckém závodě na lyžích nebo předvádět uplavání 50 m pod vodou. Při vedení zájezdu na orientační závod do NDR si zaběhl v kategorii mužů starších 50 let a získal pro rok 1965 mistrovstvi NDR. Výčet jeho sportovních úspěchů by byl dlouhý a za tělovýchovnou práci se mu dostalo čestných uznání.

Prof. Böhm vykonal mnoho úsilovné a záslužné práce pro rozvoj československé geodézie a kartografie. Cenné jsou jeho vědecké práce, vysoká úroveň učebnic a jeho poctivý přístup k výchově mladé zeměměřické generace. Dovedl si získat oblibu u studentů a vděčnost za ochotně poskytovanou pomoc začínajícím mladým vědeckým pracovníkům.

Chceme, aby jeho obraz poctivého, pracovitého a všestranně nadaného vědce a pedagoga zůstal na dlouho v našich myslích a srdcích.