Vývoj samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze

Věnováno 275. výročí ČVUT v Praze

Ing. Ondřej Jeřábek, CSc., katedra mapování a kartografie, FSv ČVUT v Praze, Geodetický a kartografický obzor, 130, ročník 28/70, číslo 5/1982

Vznik samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze je úzce spjat s celkovým hospodářským vývojem 19. století. V první třetině tohoto století je v našich zemích prováděno rozsáhlé katastrální vyměrování, k němuž dapodnět zájem státu o katastr daně pozemkové, která představovala značnou část státních příjmů. Nedílnou součástí katastru byly mapy velkého měřítka. Jejich vyhotovení představovalo velké technické a organizační dílo vysoké hodnoty.

Hospodářství v druhé polovině minulého století, vyuznačující se rozvíjejícím se zemědělstvím a industrializací, kladlo na katastr daně pozemkové stále nové nároky. Bylo požadováno zvýšení přesnosti nově vyhotovovaných map a trvalá evidence katastru. Zeměměřické práce vzrostly kvalitativně i kvantitativně. Nedostatek odborníků pro tuto práci, s větším teoretickým vzděláním, geodetickým, vyžadovalo vychovat v krátké době nové pracovníky.

Vláda řešila nedostatek pracovníků v pozemkovém katastru tím, že z podnětu ministerstva financí zřídila v září 1896 dvouleté zeměměřické studium na všech vysokých školách technických v tehdejším Rakousku.

Samostatné dvouleté studium zeměměřické

Dvouletý učební běh pro vzdělání zeměměřičů byl zřízen výnosem tehdejšího ministerstva kultu a vyučování ze dne 4. září 1896. Profesorský sbor České vysoké školy technické byl před tím vyzván, urychleně sestavit učební plán tohoto běhu tak, aby jeho první ročník mohl být otevřen již v říjnu r. 1896. Rektorem ve školním roce 1986/97 byl právě geodet prof. Müller, který skutečně v uvedenou dobu dvouleté studium zeměměřické zahájil. Zařazeno bylo do obecného oddělení techniky, které v té době bylo jejím pátým odborem. Pro zápis se vyžadovaly stejné podmínky jako pro vysokou školu technickou, tj. maturita. Náplň studia odpovídala výlučně potřebám pozemkového katastru a pozemkových knih. Kromě přednášek z nauky o katastru a zhotovování plánů situačních a polohopisných byly další předměty společné s ostatními odbory. V r. 1987 byla pak vládním nařízením zavedena zkouška z nižší a vyšší geodézie a některých dalších předmětů.

Učební běh byl provisoriem určeným k tomu, aby rychle a s minimálními finančními náklady byl vychován dostatečný počet odborníků pro katastr a knihy pozemkové. Proto nebyly do studijního plány zahrnuty teoretické disciplíny jako geofyzika a kartografie, ani nebylo pamatováno na provádění měření, potřebných při projektování a při velkých inženýrských stavbách. To všechno mělo dalekosáhlou odezvu společenskou i materiální pro zeměměřiče po dlouhá desetiletí.

Brzy po zavedení dvouletého studia shledali absolventi v praxi, že jeho náplň je nedostatečná a nevyhovuje ani požadavkům evedenční služby a nového vyměřování, tím méně požadavkům technického rozvoje doby. Již v r. 1903 žádali evidenční geometři na svém sjezdu úpravu studia na tři roky.

V té době se objevuje na pátém odboru České vysoké školy technické osobnost, s jejímž jménem je spojen celý dlouholetý boj o rozšíření zeměměřického studia na čtyřlet, rovnocenné ostatním odborům. Je jí nestor oboru prof. Ing. Dr. h. c. Josef Petřík (1866-1944). Ve šk. r. 1900/01 převzal přednášku o katastru po Ing. Novotném, který byl jmenován profesorem geodézie. V r. 1904 se habilituje pro obor geodézie, v r. 1905 je jmenován mimořádným a v r. 1910 řádným profesorem nauky i katastru a nižší geodézie. Byl v té době jediným odborným profesorem obecného odboru pražské techniky. Ústav geodézie vedený prof. Novotným zůstává i nadále na odboru stavebního inženýrství.

Jak uvádí Ing. Dr. B. Pour, toto organizační rozdělení základních disciplin pro zeměměřiče mezi odbor stavebního inženýrství a obecný odbor bylo později dobrou základnou pro soustavné budování zeměměřického studia v Praze jako samostatného inženýrského oboru. Profesor Petřík plně využil tohoto organizačního opatření i svého postavení jako řádný profesor a cílevědomě zavádí od šk. r. 1906/07 postupně až do vypuknutí 1. světové války ve šk. r. 1913/14 nové doporučené přednášky. Z těch se stávají později nové vědní disciplíny. To byl jeden směr snah prof. Petříka, druhým směrem byla péče o výchovu vědeckého dorostu jako budoucích kádrů pedagogického sboru. Na poli veřejném se pak snažil vhodnými organizačními prostředky zvyšovat odbornou úroveň zeměměřičů v praxi. Spoluzakládá v r. 1913 odborný časopis "Zeměměřický věstník", je orgnizátorem soustředného života českých zeměměřičů.