Vývoj samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze

Věnováno 275. výročí ČVUT v Praze

Ing. Ondřej Jeřábek, CSc., katedra mapování a kartografie, FSv ČVUT v Praze, Geodetický a kartografický obzor, 130, ročník 28/70, číslo 5/1982

Vznik samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze je úzce spjat s celkovým hospodářským vývojem 19. století. V první třetině tohoto století je v našich zemích prováděno rozsáhlé katastrální vyměrování, k němuž dapodnět zájem státu o katastr daně pozemkové, která představovala značnou část státních příjmů. Nedílnou součástí katastru byly mapy velkého měřítka. Jejich vyhotovení představovalo velké technické a organizační dílo vysoké hodnoty.

Hospodářství v druhé polovině minulého století, vyuznačující se rozvíjejícím se zemědělstvím a industrializací, kladlo na katastr daně pozemkové stále nové nároky. Bylo požadováno zvýšení přesnosti nově vyhotovovaných map a trvalá evidence katastru. Zeměměřické práce vzrostly kvalitativně i kvantitativně. Nedostatek odborníků pro tuto práci, s větším teoretickým vzděláním, geodetickým, vyžadovalo vychovat v krátké době nové pracovníky.

Vláda řešila nedostatek pracovníků v pozemkovém katastru tím, že z podnětu ministerstva financí zřídila v září 1896 dvouleté zeměměřické studium na všech vysokých školách technických v tehdejším Rakousku.

Samostatné dvouleté studium zeměměřické

Dvouletý učební běh pro vzdělání zeměměřičů byl zřízen výnosem tehdejšího ministerstva kultu a vyučování ze dne 4. září 1896. Profesorský sbor České vysoké školy technické byl před tím vyzván, urychleně sestavit učební plán tohoto běhu tak, aby jeho první ročník mohl být otevřen již v říjnu r. 1896. Rektorem ve školním roce 1986/97 byl právě geodet prof. Müller, který skutečně v uvedenou dobu dvouleté studium zeměměřické zahájil. Zařazeno bylo do obecného oddělení techniky, které v té době bylo jejím pátým odborem. Pro zápis se vyžadovaly stejné podmínky jako pro vysokou školu technickou, tj. maturita. Náplň studia odpovídala výlučně potřebám pozemkového katastru a pozemkových knih. Kromě přednášek z nauky o katastru a zhotovování plánů situačních a polohopisných byly další předměty společné s ostatními odbory. V r. 1987 byla pak vládním nařízením zavedena zkouška z nižší a vyšší geodézie a některých dalších předmětů.

Učební běh byl provisoriem určeným k tomu, aby rychle a s minimálními finančními náklady byl vychován dostatečný počet odborníků pro katastr a knihy pozemkové. Proto nebyly do studijního plány zahrnuty teoretické disciplíny jako geofyzika a kartografie, ani nebylo pamatováno na provádění měření, potřebných při projektování a při velkých inženýrských stavbách. To všechno mělo dalekosáhlou odezvu společenskou i materiální pro zeměměřiče po dlouhá desetiletí.

Brzy po zavedení dvouletého studia shledali absolventi v praxi, že jeho náplň je nedostatečná a nevyhovuje ani požadavkům evedenční služby a nového vyměřování, tím méně požadavkům technického rozvoje doby. Již v r. 1903 žádali evidenční geometři na svém sjezdu úpravu studia na tři roky.

V té době se objevuje na pátém odboru České vysoké školy technické osobnost, s jejímž jménem je spojen celý dlouholetý boj o rozšíření zeměměřického studia na čtyřlet, rovnocenné ostatním odborům. Je jí nestor oboru prof. Ing. Dr. h. c. Josef Petřík (1866-1944). Ve šk. r. 1900/01 převzal přednášku o katastru po Ing. Novotném, který byl jmenován profesorem geodézie. V r. 1904 se habilituje pro obor geodézie, v r. 1905 je jmenován mimořádným a v r. 1910 řádným profesorem nauky i katastru a nižší geodézie. Byl v té době jediným odborným profesorem obecného odboru pražské techniky. Ústav geodézie vedený prof. Novotným zůstává i nadále na odboru stavebního inženýrství.

Jak uvádí Ing. Dr. B. Pour, toto organizační rozdělení základních disciplin pro zeměměřiče mezi odbor stavebního inženýrství a obecný odbor bylo později dobrou základnou pro soustavné budování zeměměřického studia v Praze jako samostatného inženýrského oboru. Profesor Petřík plně využil tohoto organizačního opatření i svého postavení jako řádný profesor a cílevědomě zavádí od šk. r. 1906/07 postupně až do vypuknutí 1. světové války ve šk. r. 1913/14 nové doporučené přednášky. Z těch se stávají později nové vědní disciplíny. To byl jeden směr snah prof. Petříka, druhým směrem byla péče o výchovu vědeckého dorostu jako budoucích kádrů pedagogického sboru. Na poli veřejném se pak snažil vhodnými organizačními prostředky zvyšovat odbornou úroveň zeměměřičů v praxi. Spoluzakládá v r. 1913 odborný časopis "Zeměměřický věstník", je orgnizátorem soustředného života českých zeměměřičů.

V r. 1913 vychází návrh studijní osnovy na čtyřleté studium se dvěma státními zkouškami a právem promočním. První světová válka projednávání osnovy oddálila, ale ihned po jejím skončení byla zahájena nová jednání o rozšíření zeměměřického studia . Osmisemestrový studijní plán byl ve shodě s potřebami všech složek zeměměřické praxe, rovněž vyhovoval speciálním úkolům praktické geodézie i současnému stavu geodetických věd.

Snahám prof. Petříka velmi napomohl vývoj sociálně-politických názorů v poválečné době. Rozsáhlá pozemková reforma a s ní spojené měřické práce, stejně jako velký stavební ruch v poválečných letech a některé speciální práce vyžadovaly další, velký počet zeměměřičů se širším vzděláním.

Uskutečnění čtyřletého studia se zdálo v té době velmi slibné. Ministerstvem školství a národní osvěty byla 8. dubna 1920 svolána anketa, na kterou byli přizváni všichni zájemci. České i německé odborné instituce, vysoké školy, zástupci českých i německých posluchačů, inženýrské komory, ministerstva národní obrany a ministerstva financí. Bylo navrženo nahradit dosavadní dvouleté studium čtyřletým. Uskutečnění reformy se oddalovalo. Dne 4. července 1921 svolalo ministerstvo novou (druhou) anketu, jejímž výsledkem byl výnos ministerstva školství a osvěty z 12. prosince 1921. Byl adresovaný všem vysokým školám, které se měly vyslovit k zásadními řešení reformy a k učebním osnovám. Řešení se tak přeneslo na stavovskou půdu přesto, že čeští zeměměřiči nikdy nežádali neoprávněné rozšíření svého vzdělání na úkor druhých inženýrských oborů.

Mezitím byla provedena v r. 1920 reorganizace pražské techniky a vytvořeno České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze jako soubor sedmi samostatných vysokých škol, v jejichž čele stáli volení děkani. Tyto vysoké školy, spojené osobou zvoleného rektora a akademickým senátem, měly rozsáhlou samosprávu. Z bývalého obecného odboru vznikla Vysoká škola speciálních nauk (F). Učební běh pro vzdělání zeměměřičů byl prvním oddělením této vysoké školy, do níž byly ještě zařazeny učební běhy pro pojistnou techniku a kandidáty učitelství na školách středních. Tato vysoká škola byla dalším význačným základem pro pozdější vybudování studia zeměměřického inženýrství.

Narůstající úkoly i počty posluchačů si vyžadovaly zvýšení počtu pedagogických sil dvouletého studia. V r. 1920 byl pro učební běh jmenován profesorem sférické astronomie docent Ph. Dr. Jindřich Svoboda (1884 až 1943), který se pro tento obor habilitoval v r. 1919. Profesor Svoboda rozšířil postupně své docentské přednášky a zavedl přednášku z astronomického určování zeměpisných souřadnic. Praktická cvičení byla prováděna na hvězdárně v Ondřejově u Prahy. V r. 1923 se však podařilo vybudovat astronomickou observatoř na střeše hlavní budovy techniky na Karlově náměstí, kam se v r. 1937 Ústav astronomie přestěhoval. Profesor Svoboda byl význačným astronomem a všeobecně uznávanou autoritou. Proto byl ve šk. r. 1936/37 zvolen za rektora ČVUT. Zemřel za války v německém žaláři.

V r. 1919 se též habilituje Ing. Dr. Josef Ryšavý, DrSc., (1884-1967) pro celý obor nižší a vyšší geodézie. V r. 1920 byl jmenován mimořádným a v r. 1927 řádným profesorem uvedených vědních oborů. Po jmenování profesorem zřídil samostatný nový Ústav geodézie nižší a vyšší při vysoké škole speciálních nauk. Zřízením tohoto ústavu bylo umožněno, aby nižší a vyšší geodézie byla pro zeměměřiče přednášena v širším rozsahu ze všeobecných hledisek geodetické vědy a praxe. Ústav vedl prof. Ryšavý po 30 let. Za tu dobu byl třikrát pověřen funkcí děkana vysoké školy speciálních nauk a ve šk. r. 1947/48 byl jednomyslně zvolen rektorem ČVUT . Do vědomí všech posluchačů se zapsal jako autor vynikajících učebnic "Nižší geodézie" (která vyšla v několika vydáních) a "Vyšší geodézie", jež byla první ucelenou učebnicí tohoto oboru. Svojí pedagogickou a vědeckou prací přispěl jak k rozvoji zeměměřického studia, tak i celé československé geodézie. Jeho práce byla oceněna jmenováním členem Československé akademie věd při jejím zřízení v r. 1952. Akademik Ryšavý odchází do důchodu v r. 1959, u příležitosti jeho 80. narozenin mu byl propůjčen Řád práce.

Je třeba se zmínit ještě o třetí, pro rozvoj zeměměřického studia velmi význačné osobnosti, kterou byl Dr. techn. František Fiala, DrSc., (1883-1974), nositel Řádu práce. Habilitoval se v r. 1922 také pro obor vyšší geodézie prací "Volba zobrazení pro stát československý s úvodem do kartografie". Byl též asistentem prof. Petříka. Zprvu působil jako středoškolský profesor matematiky a deskriptivní geometrie a na technice pracoval externě. V roce 1927 se stal mimořádným profesorem a rozvinul předměty zobrazování, geodetické počtářství (II. a III. běh) a monografii, které byly později důležitými články studijního programu. Z jeho bohaté literární činnosti je třeba uvést alespoň vysokoškolskou učebnici "Matematická kartografie" z r. 1955, která byla rovněž přeložena do němčiny a používána jako učebnice v NDR.

Ve školním roce 1926/27 byl prof. Petřík, ze svoji vědeckou činnost a zásluhy o rozvoj vysoké školy zvolen rektorem ČVUT. Jeho neúnavná iniciativa, podporovaná stále roztoucím počtem těch, kdo usilovali o vybudování studia zeměměřického inženýrství, dosáhla právě v tomto školním roce úspěchu.

Tříleté studium zeměměřického inženýrství

Projednávání původního návrhu úpravy studia se značně oddalovalo díky četným intervencím, které nedoporučovaly zavedení čtyřletého studia. Tak ve třetí anketě, po četných jednáních a poradách, z nichž mnohé měly dramatický spád a jejichž průběh byl důkazem nepochopení důležitosti zeměměřické práce v hospodářském a kulturním budování státu, byl v r. 1927 podán konečný návrh senátu a poslanecké sněmovně na studium tříleté se dvěma státními zkouškami a právem promočním. Zákon č. 115 Sb. z. a n. byl vyhlášen 14. července 1927 a nabyl účinnosti od 1. září 1927.

Studium se skládalo z části všeobecné, zakončené I. stát. zkouškou a odborné, zakončené II. stát. zkouškou. Absolventi po jejím složení mohli používat označení "inženýr" (Ing.), což v té době přispělo ke zvýšení sebevědomí zeměměřičů, kteří po celá desetiletí nebyli jako vysokoškoláci uznáváni vzhledem k neúplnému vysokoškolskému vzdělání.