Čeští geodeti 19.století

Z GeoWikiCZ

Čeští geodeti 19. století

Doc. Ing. Pavel Hánek, CSc., 2011

V dalším textu bych rád připomněl některé z českých geodetů, narozených a převážně pracujících v 19. století, jejichž jméno je mnohdy pozapomenuto přesto, že významně přispěli k úrovni české, a v širších souvislostech i rakouské a evropské geodezie. Bibliografické odkazy uvádím zjednodušeně přímo v příslušném odstavci. O většině zmiňovaných osobností byla nedávno publikována v odborném tisku stať, v níž jsou uvedeny i obvykle rozsáhlé seznamy literatury. Výjimku tvoří dílo R. Daublebského a ty prameny, na které se text odvolává opakovaně. Příspěvek je úpravou staršího rukopisu, publikovaného bez ilustrací v [22] a v rozšířené verzi v [23].

Josef Havle (1763-1840)

První vzpomínku věnujme jednomu z našich prvních vysokoškolských učitelů praktické geometrie (zeměměřictví), adjunktovi na pražské inženýrské škole, Josefu Havlemu. Narodil se 9. 5. 1763 v Mnichově Hradišti, po úmrtí prof. Hergeta byl od r. 1800 suplentem inženýrské profesury a přednášel též stavitelství. Po reorganizaci v roce 1806 se musel na nově zřízeném technickém ústavu spokojit pouze s místem adjunkta. Přednášel dále praktickou geometrii, situační rýsování, stereometrii a trigonometrii. Zemřel 18. 10.1 840 v Praze.

Karel František Edvard Kořistka (1825-1906)

Obr. 1

V naší odborné veřejnosti je pravděpodobně nejznámější jméno vynikajícího českého geodeta, topografa, kartografa, statistika a pedagoga prof. PhDr. Dr.tech.h.c. Karla Františka Edvarda rytíře Kořistky [4].

Karel Kořistka pocházel ze starého moravského fojtského rodu. Narodil se 7.2.1825 ve vsi Březové u Svitav, studoval v Jihlavě, Brně, Vídni a Bánské Štiavnici, kde byl i asistentem a na krátkou dobu nástupcem věhlasného fyzika Christiana Dopplera. V roce 1849 odešel na nově zřízenou techniku v Brně, kde byl jmenován profesorem lesnictví a geodezie. Aktivně se účastnil činnosti v Hospodářské společnosti a ve Wernerově geologickém spolku. Spolupráce s vídeňským geologickým ústavem ho přivedla k soustavnému měření výšek krajiny. Tyto účelové a k potřebám pozemního stavitelství zaměřené práce záhy rozšířil po celých říšských zemích. (Mapy Horního a Dolního Rakouska sám nevydal.) Roku 1851 přešel K. Kořistka na pražskou techniku, kde byl činný až do roku 1892. Stal se zastáncem snah o zavedení samostatného zeměměřického studia, s kterými zvláštním podáním vystoupili v roce 1863 profesoři vídeňské techniky. Roku 1862 poprvé v Čechách aplikoval pozemní fotogrammetrii pro sestrojení polohopisného plánu Prahy na podkladě snímkování z Hradčan a Petřína. Roku 1964 rozdělil přednášky na Geodesii I ve 2. ročníku a Geodesii II v 5. ročníku stavebního inženýrství. Tím zahájil přípravu specializovaných předmětů pro potřeby samostatného, rovnoprávného zeměměřického studia. Je zakladatelem českého zeměměřického názvosloví. Roku 1862 vypracoval nový statut polytechniky, který se stal předlohou při reorganizaci technik ve Vídni a Štýrském Hradci. Jako výraz ocenění zásluh byl pro rok 1863-4 zvolen prvním rektorem utraktvistického Královského českého polytechnického ústavu. Při jeho rozdělování na českou a německou (1869) žádal o zařazení na českou školu, ale nebylo mu vyhověno. Kořistkovi vrstevníci a žáci vysoce cenili jeho práci předsedy ředitelského komitétu českých průmyslových škol (1862 -1905) a jeho odborný dozor nad zemskými hospodářskými školami (1888 -1898). Od roku 1867 byl přednostou statistické kanceláře hospodářské společnosti, která se roku 1873 změnila v zemědělskou radu království Českého. Roku 1870 vypracoval pro Rusko spis o reorganizaci odborného školství. Dnes nejznámější jsou Kořistkovy hypsometrické práce. Pro měření výšek sestrojil před rokem 1850 tzv. reflexní hypsometr. Roku 1858 vydal v Praze knihu Studien über die Methoden und Benützung hypsometrischen Arbeiten. Shrnul v ní své poznatky o metodě hypsometrie, v níž „volil různé barvy pro vrstvy výškové, které případně podstínoval, upustiv od dříve užívané metody šrafování, aby mapa podávala plastiku forem územních“. Téhož roku 1858 vydal významný Výškopisný plán Prahy, v němž aplikoval tuto novou metodu znázornění výškopisu. Roku 1860 redigoval a ze značné části napsal Geografický popis Moravy a Slezska, jehož přílohou byla velká výškopisná mapa, zhotovená na podkladě úředních map zmenšených na třetinu. Současně vyšla i šrafovaná mapa 1:143.000, lépe vyhovující návykům uživatelů. Zkouškou byla mapa brněnského okolí 1:144.000. Velmi známé jsou i mapy Vysokých Tater (1863) a Krkonoš (1877) v měřítku 1:100.000, z nichž druhá byla součástí řady vědeckých prací Archiv přírodovědeckého prozkoumání Čech. (Na barevném obrázku je Kořistkova kresba Obřího dolu v Krkonoších.) Série hypsometrických výškopisných map Čech 1:200.000, zahájená roku 1864, zůstala nedokončena (čtvrtá sekce vyšla až po autorově smrti), protože Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) Vídeň roku 1882 zahájil a rychle dokončil úspěšné tzv. III. vojenské mapování, kde už bylo použito vrstevnic. V rytířském erbu, který je jednou z mnoha odměn a ocenění životního díla, uděleném roku 1878, je měřická pyramida na třech terénních vrcholcích a nad ní pět zlatých hvězd. Pod štítem je latinské heslo „Každá hora se vytrvalostí zdolá“. Jeho nositel zemřel 19. 1. 1906 v Praze.