Prof. Ing. Dr. Josef Petřík: Porovnání verzí

Z GeoWikiCZ
mBez shrnutí editace
mBez shrnutí editace
Řádek 5: Řádek 5:


Josef Petřík se narodil 22.3.1866 v Praze, kde roku 1884 maturoval na české reálce v  Ječné ulici a o šest let později ukončil II. státní zkouškou studia na stavebním odboru (fakultě)  České vysoké školy technické (ČVŠT). V následujících patnácti letech prošel bohatou praxí, v  níž se stále více přikláněl k zeměměřictví. Krátce působil v oddělení železných konstrukcí  Ringhofferovy továrny, v Sobotínské mostárně, absolvoval vojenskou jednoroční službu a  roku 1891/2 se pod vedením prof. Františka Müllera, u nějž  byl na ČVŠT krátce asistentem, zúčastnil mapování města  Písku. Při něm byla poprvé na našem území použita číselná  polygonová metoda tvorby podrobných bodových polí.  Další dva roky vyhotovoval s pozdějším profesorem a  rektorem Františkem Novotným polohopisné plány  Roudnice, Kostelce n.O. a Loun. Roku 1893 složil  autorizační zeměměřickou zkoušku, roku 1895 autorizační  zkoušku stavebních inženýrů. Počátkem toho roku byl  stavbyvedoucím horské silnice v rakouských Korutanech,  odkud přešel do stavebního úřadu slovinské Lublaně,  postižené krátce předtím zemětřesením. Zde navrhl a  zaměřil městskou trigonometrickou a polygonovou síť.  Další cenné zkušenosti získal na vodohospodářských  stavbách u známé české firmy Lanna a u firmy Vering -  Hamburg ve Vídni. Byl sekčním inženýrem v Kanceláři pro projektování vltavskodunajského  průplavu a v letech 1899 - 1905 zaměstnancem Kanceláře pro kanalizování řek  Vltavy a Labe. V těchto funkcích provedl rozsáhlá nivelační a tachymetrická měření v úseku  České Budějovice - Velenice a měření pro výstavbu zdymadel v úseku Mělník - Roudnice.   
Josef Petřík se narodil 22.3.1866 v Praze, kde roku 1884 maturoval na české reálce v  Ječné ulici a o šest let později ukončil II. státní zkouškou studia na stavebním odboru (fakultě)  České vysoké školy technické (ČVŠT). V následujících patnácti letech prošel bohatou praxí, v  níž se stále více přikláněl k zeměměřictví. Krátce působil v oddělení železných konstrukcí  Ringhofferovy továrny, v Sobotínské mostárně, absolvoval vojenskou jednoroční službu a  roku 1891/2 se pod vedením prof. Františka Müllera, u nějž  byl na ČVŠT krátce asistentem, zúčastnil mapování města  Písku. Při něm byla poprvé na našem území použita číselná  polygonová metoda tvorby podrobných bodových polí.  Další dva roky vyhotovoval s pozdějším profesorem a  rektorem Františkem Novotným polohopisné plány  Roudnice, Kostelce n.O. a Loun. Roku 1893 složil  autorizační zeměměřickou zkoušku, roku 1895 autorizační  zkoušku stavebních inženýrů. Počátkem toho roku byl  stavbyvedoucím horské silnice v rakouských Korutanech,  odkud přešel do stavebního úřadu slovinské Lublaně,  postižené krátce předtím zemětřesením. Zde navrhl a  zaměřil městskou trigonometrickou a polygonovou síť.  Další cenné zkušenosti získal na vodohospodářských  stavbách u známé české firmy Lanna a u firmy Vering -  Hamburg ve Vídni. Byl sekčním inženýrem v Kanceláři pro projektování vltavskodunajského  průplavu a v letech 1899 - 1905 zaměstnancem Kanceláře pro kanalizování řek  Vltavy a Labe. V těchto funkcích provedl rozsáhlá nivelační a tachymetrická měření v úseku  České Budějovice - Velenice a měření pro výstavbu zdymadel v úseku Mělník - Roudnice.   
J. Petřík se stal v akademickém roce 1900/1 po odchodu prof. Josefa Ličky na českou  techniku v Brně suplentem přednášek základní geodézie a katastru na čtyřsemestrálním  zeměměřickém běhu ČVŠT v Praze. Toto studium bylo zavedeno výnosem c. k. ministerstva  kultu a vyučování č. 13051 ze dne 22. 2. 1896 (tedy před 110 roky) na pěti technických  vysokých školách habsburské monarchie. Podle říšského zákona č. 224 bylo zakončeno I.  státní zkouškou. Historicky prvním českým absolventem (vedle svých 7 kolegů) se stal dne  1.1.1898 Josef Lukeš z Pelhřimova, zkušební komisi vedl prof. František Müller. (Měřictví  ovšem bylo nezbytnou součástí výuky pražské inženýrské školy již od jejího zahájení C. J.  Willenbergem roku 1718 na základě reskriptu Josefa I. ze dne 18. 1. 1707 [6].) Na České  vysoké škole technické v Brně (dnešním VUT) se konala zeměměřická státní zkouška poprvé  12.7.1902 za předsednictví prof. J. Ličky. 





Verze z 24. 3. 2011, 14:45

Obr. 1

Josef Petřík (1866 - 1936)

Doc. Ing. Pavel Hánek, CSc., 2011

V následujících řádcích chci krátce připomenout osobnost Josefa Petříka, vynikajícího multidisciplinárního technika a zasloužilého pedagoga, od jehož narození uplynulo právě 140 let. S jeho jménem jsou spojena další významná výročí českého technického vysokého školství a vědy, z nichž některá připadají též na letošní rok. Obsáhlé biografické a bibliografické informace uvádí např. práce [1], [2], [3], vydané při příležitosti jeho životních jubileí. Podrobné hodnocení zejména jeho vzdělávacího působení přinesla publikace [4]. Tento text je úpravou referátu [5].

Josef Petřík se narodil 22.3.1866 v Praze, kde roku 1884 maturoval na české reálce v Ječné ulici a o šest let později ukončil II. státní zkouškou studia na stavebním odboru (fakultě) České vysoké školy technické (ČVŠT). V následujících patnácti letech prošel bohatou praxí, v níž se stále více přikláněl k zeměměřictví. Krátce působil v oddělení železných konstrukcí Ringhofferovy továrny, v Sobotínské mostárně, absolvoval vojenskou jednoroční službu a roku 1891/2 se pod vedením prof. Františka Müllera, u nějž byl na ČVŠT krátce asistentem, zúčastnil mapování města Písku. Při něm byla poprvé na našem území použita číselná polygonová metoda tvorby podrobných bodových polí. Další dva roky vyhotovoval s pozdějším profesorem a rektorem Františkem Novotným polohopisné plány Roudnice, Kostelce n.O. a Loun. Roku 1893 složil autorizační zeměměřickou zkoušku, roku 1895 autorizační zkoušku stavebních inženýrů. Počátkem toho roku byl stavbyvedoucím horské silnice v rakouských Korutanech, odkud přešel do stavebního úřadu slovinské Lublaně, postižené krátce předtím zemětřesením. Zde navrhl a zaměřil městskou trigonometrickou a polygonovou síť. Další cenné zkušenosti získal na vodohospodářských stavbách u známé české firmy Lanna a u firmy Vering - Hamburg ve Vídni. Byl sekčním inženýrem v Kanceláři pro projektování vltavskodunajského průplavu a v letech 1899 - 1905 zaměstnancem Kanceláře pro kanalizování řek Vltavy a Labe. V těchto funkcích provedl rozsáhlá nivelační a tachymetrická měření v úseku České Budějovice - Velenice a měření pro výstavbu zdymadel v úseku Mělník - Roudnice.

J. Petřík se stal v akademickém roce 1900/1 po odchodu prof. Josefa Ličky na českou techniku v Brně suplentem přednášek základní geodézie a katastru na čtyřsemestrálním zeměměřickém běhu ČVŠT v Praze. Toto studium bylo zavedeno výnosem c. k. ministerstva kultu a vyučování č. 13051 ze dne 22. 2. 1896 (tedy před 110 roky) na pěti technických vysokých školách habsburské monarchie. Podle říšského zákona č. 224 bylo zakončeno I. státní zkouškou. Historicky prvním českým absolventem (vedle svých 7 kolegů) se stal dne 1.1.1898 Josef Lukeš z Pelhřimova, zkušební komisi vedl prof. František Müller. (Měřictví ovšem bylo nezbytnou součástí výuky pražské inženýrské školy již od jejího zahájení C. J. Willenbergem roku 1718 na základě reskriptu Josefa I. ze dne 18. 1. 1707 [6].) Na České vysoké škole technické v Brně (dnešním VUT) se konala zeměměřická státní zkouška poprvé 12.7.1902 za předsednictví prof. J. Ličky.



Literatura

[1] Rš.: Šedesátiny prof. Petříka. Zeměměřičský věstník, 14, 1926, č. 3, s. 33-34.

[2] FIALA, F.: Sedmdesát let profesora Ing. Dr.h.c. Josefa Petříka. Zem. věstník, 24, 1936, č. 3-4, s. 33-38.

[3] Prof. Ing. Dr. techn.h.c. Josef Petřík sedmdesátníkem. Technický obzor, 1936, s. 191-192.

[4] POTUŽÁK, J. PUDR, J.: Organizátor a budovatel novodobého československého zeměměřičství. Praha, Acta polytechnica, V1, 1, 1969, s. 137-152.

[5] HÁNEK, P.: Geodet Josef Petřík (1866-1944). Sborník Z dějin geodézie a kartografie, svazek 9. Praha, NTM Praha 1997, s. 49-52.

[6] JÍLEK, F. LOMIČ, V.: Dějiny Českého vysokého učení technického. 1. díl, svazek 1. Praha, ČVUT 1973, s. 76-79.

[7] HLADÍK, J. ČÍHAL, L. - ŽIŽKA, Z.: Pozemkové úpravy v ČR, bilancování, perspektivy. Geodetický a kartografický obzor, 52 (94), 2006, č. 1, s. 12-20.