Doc. Ing. Dr. Emanuel Procházka, CSc.

Z GeoWikiCZ
Verze z 5. 3. 2011, 17:52, kterou vytvořil Stroner (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka: thumb|left|Obr. 1 {{Historické dokumenty|Doc. Ing. Dr. Emanuel Procházka, CSc.|Doc. Ing. Pavel Hánek, CSc.|, 2011}} 17. března 1992 zemřel...)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Obr. 1

Doc. Ing. Dr. Emanuel Procházka, CSc.

Doc. Ing. Pavel Hánek, CSc., 2011

17. března 1992 zemřel v Praze po krátké nemoci dlouholetý pedagog oboru geodézie a kartografie stavební fakulty ČVUT v Praze a historik zeměměřictví pan Doc. Ing. Dr. Emanuel Procházka, CSc. Připomeňme si v následujících řádcích jeho osobnost a dílo poněkud šířeji, než jak činí příslušné heslo v ročence [35] nebo časopisecký nekrolog [36]. (Za pomoc při sestavení chronologického seznamu publikovaných prací děkuji p. Doc. Ing. Aleši Procházkovi, CSc.) E. Procházka (foto z roku 1964) se narodil 21. listopadu 1916 v rodině pražského koželuha. Po maturitě s vyznamenáním na reálce v Praze VII se zapsal r. 1934 ke studiu oboru dopravních staveb na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze, příslušející do svazku Českého vysokého učení technického (ČVUT). 1. státní zkoušku složil roku 1937, studia dokončil 2. státní zkouškou na podzim roku 1945. V době uzavření českých vysokých škol ve válečném období 1939 - 1945 byl technickým úředníkem u firmy J. Pilař & J. Pelc. Po absolvování zkrácené základní vojenské služby započal svou životní dráhu vysokoškolského učitele. Na místo smluvního asistenta v geodetickém ústavu VŠ inž. stavitelství, vedeném prof. Jaroslavem Pantoflíčkem, nastoupil 11. 3. 1946; ústav se po reformách ČVUT změnil v katedru geodézie fakulty stavebního inženýrství a pak v dnešní katedru speciální geodézie stavební fakulty. Počátkem roku 1947 uzavřel sňatek se sl. Martou Čichovou, rodem z Kounic u Českého Brodu. Po onemocnění prof. Pantoflíčka byl od zimního semestru 1947 pověřen suplováním přednášek vyšší geodézie a vedením přednášek z kartografie pro posluchače stavebních zaměření. Po jejich zrušení v roce 1952 přednášel po 30 let encyklopedický předmět Geodézie, většinou posluchačům konstrukčně-dopravního zaměření, ekonomiky stavebních prací a pozemního stavitelství. Doktorát technických věd získal již roku 1949, odborným asistentem byl jmenován r. 1950, docentem pro obor geodézie počátkem roku 1955; po dobu pěti let byl prozatímním vedoucím katedry geodézie. Je autorem nebo spoluautorem skript, uvedených v seznamu pod čísly [21] a [6], [12], [25], která se dočkala řady dotisků a změněných vydání a patří dosud k základní studijní literatuře. Byl též členem autorského kolektivu celostátní učebnice [16]. V roce 1965 získal hodnost kandidáta věd; v 70. letech bylo vzhledem ke společenské situaci zamítnuto zahájení řízení pro udělení hodnosti doktora věd, resp. pro jmenování profesorem. Při odchodu do důchodu v roce 1982 bylo jeho pedagogické působení oceněno čestným uznáním děkana a roku 1987 medailí ČVUT II. stupně. Doc. E. Procházka udržoval i nadále živý kontakt se svou katedrou speciální geodézie, na níž založil a vedl výběrový volitelný předmět Dějiny geodézie a kartografie, určený posluchačům vyšších ročníků zeměměřického studia. E. Procházka měl zálibu ve výtvarném a divadelním umění a v architektuře, která se ve spojení s profesí projevila nejen aktivním členstvím v Klubu za starou Prahu, ale i spoluprací s praxí. Vzpomeňme alespoň prací pro účely památkové péče, jakými bylo měření krovu Belvederu (1952, [4]), historických budov v Kuksu (1960) a v Litoměřicích (1961), spoluúčast při měřické dokumentaci Národního divadla (1961-2) či loveckého zámečku v Černicích (1978). Navrhl však také a zaměřil mikrotrigonometrickou síť pro projekt vltavského mostu u Žďákova (1947), vypracoval geodetické podklady pro projekt objízdné komunikace v Českém Krumlově (1951, 1954), měřil změny nesvislosti věže chrámu Nanebevzetí P. Marie v Ústí nad Labem (1965, 1969). Byl členem komise pro unikátní transfer děkanského

chrámu v Mostě. Z veřejně publikovaných prací z této oblasti citujme [26]. Osobní záliby a znalosti přivedly E. Procházku koncem 50. let k podnětné spolupráci při rekonstrukci staroměstského orloje, což dokládají publikace [7], [8] a [11] a ke spolupráci s archeology [3]. 

Ve své vědecké činnosti se E. Procházka věnoval dílčím problémům kartografie (např. [5]) nebo konstrukce geodetických přístrojů [1]. Těžiště jeho práce je ale nutno spatřovat v oboru vyrovnávacího počtu [2], především ve velmi zajímavých aplikacích statické metody, užívané ve stavební mechanice, při vyrovnání geodetických pozorování. Jednalo se především o vyrovnání souřadnic bodů určených protínáním nebo polygonovými pořady, s uvážením vlivu geodetického podkladu. Východiskem byla tenzorová metoda, publikovaná v roce 1930 prof. Václavem Daškem pro řešení rámových konstrukcí. Do této oblasti, která byla i tématem zmíněné práce pro získání hodnosti doktora věd, patří publikace [9], [10], [13], [14] - [18]. Z jazykových a odborných znalostí resultovala spolupráce při tvorbě slovníků [19] a [31], [34]. Čtenáři tohoto příspěvku pravděpodobně nejlépe znají velmi záslužnou činnost Doc. Procházky na poli dějin oboru geodézie a kartografie, pojatou ve všech neoddělitelných souvislostech s vývojem společnosti a tedy i s vývojem souvisejících vědních disciplin, např. astronomie, geometrie, architektury, geografie, fyziky, stavebnictví, vojenství. Zabýval se i historií profesního vzdělávání měřičů - [22], [27], [28], udržoval četné kontakty s významnými odborníky v zahraničí. Byl členem Československé společnosti pro dějiny věd a techniky při Čs. akademii věd. Základní prací, svým významem zcela ojedinělou, jsou bezpochyby unikátní sedmidílná skripta Z dějin zeměměřictví [23], [24], od roku 1976 vydávaná oborem geodézie a kartografie stavební fakulty ČVUT v Praze. Spoluautorem prvých pěti dílů byl významný historik technických disciplin PhDr. et JUDr. Ivan Honl. Dílo se vyznačuje neobyčejnou šíří tématu a hloubkou zpracování, ale současně i přehledností a průkazností zpracování shromážděného značně rozsáhlého souboru údajů. Práce je velmi vyhledávána nejen studenty, ale též pracovníky z praxe různých profesních zaměření. Svědčí o tom řada dotisků všech dílů, z nichž starší se dočkaly několika nových vydání. Autorům byla roku 1981 udělena cena rektora. Některé pasáže výše uvedených publikací E. Procházka přepracoval pro spis [33], který je součástí širšího souboru, zpracovaného na podnět Čs. komise 1A Mezinárodní federace zeměměřičů (FIG; 3 svazky). Nepřehlédnutelné je působení Doc. E. Procházky v Klubu přátel Národního technického muzea v Praze, kde po delší období vykonával funkci předsedy sekce exaktních věd. Při příležitosti pravidelně pořádaných symposií z dějin geodézie a kartografie proslovil řadu výborně připravených přednášek, z nichž některé byly už publikovány - [26], [28], [29], [30]. Členským shromážděním sekce na podzim 1991 byl jednomyslně zvolen jedním ze čtyř čestných členů.

== Literatura ==
(Není-li uvedeno jinak, je autorem publikací [1] - [34] E. Procházka).

[1] Přesné optické dálkoměry, Dopravní technika, Praha 1951. [2] Příspěvek k vyrovnání pozorování zprostředkujících, Zeměměřictví, 4/42, 1954,č.6, s. 109-112. [3] Astronomická orientace hrobů únětické kultury, Památky archeologické, Praha 1954. [4] Zaměření krovu letohrádku v Královské zahradě, Zprávy památkové péče, XIV, 1954. [5] Transformace Gaussových souřadnic mezi dvěma sousedními třístupňovými pásy, Geodetický a kartografický sborník, svazek 3, SNTL Praha 1955, s. 50-59. [6] Pelikán M., Procházka E. a kol.:Geodesie pro směr KD a V, skripta ČVUT, SNTL Praha 1956 a 1962. [7] Obnova chodu čtyřiadvacetníku na Staroměstském orloji, Jemná mechanika a optika, 3, 1958, s.205-208. [8] Oprava staroměstského orloje, Zprávy památkové péče, XVIII, 1958, č. 1-2, s.45- 50. [9] Vyrovnání polohy bodu určeného protínáním pomocí statické metody, Geod. A kart. sborník, sv.8, SNTL Praha 1962, s.38-40. [10] Statische Ausgleichung bei der Punktbestimmung durch Einschneiden, Vermessungstechnik, 11, 1963, č.11, s.419-422, pokr. č.12, s.459-463. [11] Horský Z., Procházka E.: Pražský orloj, Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky, IX, Praha 1964, s.83-146. [12] Pelikán M., Procházka E.: Geodesie pro směr PS a E, skripta ČVUT, SNTL Praha 1964. [13] Vyrovnání a polohová přesnost bodů oboustranně polohově a směrově připojeného polygonového pořadu pomocí statické metody, Geod. a kart. sborník, sv.10, SNTL Praha 1966, s.54-65. [14] Die Verschiebungsellipse und ihre Beziehungen zur Fehlerellipse und Fehlerkurve, Studia geophysica et geodaetica, sv.10, Praha 1966, s.137-146 [15] Einfluss der Lagenungenauigkeit von Anschlusspunkten bei Punktbestimmung durch Richtungseinschneiden, Studia geoph. et geod., sv.11, Praha 1967, s.397-412. [16] Kolektiv: Geodesie - učebnice pro posluchače stavebního inženýrství, SNTL Praha 1967. [17] Die Ausgleichung und Genauigkeit eines Polygonzuges nach der Methode der Verschiebungsellipsen, Studia geoph. et geod., sv.12, Praha 1968, s.11-27. [18] Einfluss der Lagenungenauigkeit von Anschlusspunkten bei Punktbestimmung durch Bogenschnitt und durch Vorwärtseinschneiden mit gemessenen Winkeln und Entfernungen, Studia geoph. et geod., sv.12, Praha 1968, s.350-362. [19] Naxerová A., Procházka E.: Německo-český a česko-německý stavební slovník, SNTL Praha 1968. [20] Die Ausgleichung und Genauigkeit eines Polygonzuges mit lagengemäss ungenauen Anschlusspunkten, Studia geph. et geod., sv. 13, Praha 1969, s.105-124. [21] Základy teorie chyb a vyrovnávacího počtu, skripta ČVUT, Praha 1970. [22] Vývoj geodetického ústavu pražské techniky, monografie ČVUT, Praha 1975. [23] Honl I., Procházka E.: Úvod do dějin zeměměřictví, skripta ČVUT: díl I, 1976, 3. vyd. 1990, II, 1979, 3.vyd. 1992, III, 1980, 2.vyd.1990, IV, 1982, 2.vyd. 1992, V, 1984. [24] Procházka E.: Úvod do dějin zeměměřictví, skripta ČVUT: díl VI, 1987, VII, 1991. [25] Kolektiv: Geodézie, skripta, ČVUT Praha 1979. [26] Pražský loket na Novoměstské radnici v Praze, sborník Z dějin geodézie a kartografie, sv. 01, NTM Praha 1981, s. 191-203. [27] Vývoj základní výuky geodézie a kartografie na pražské technice, Geodetický a kartografický obzor, 28/70, 1982, č.6, s.155-159. [28] Vývoj výuky geodézie na pražské technice, sborník Z dějin GaK, sv. 03, NTM Praha 1985, s.116-135. [29] Trigonometrické sítě na území českých zemí v 1.pol. 19.st., sborník Z dějin GaK, sv. 04, NTM Praha 1985, s.61-74. [30] Příspěvek k použití oválu v barokní architektuře, sborník Z dějin GaK, sv. 05, NTM Praha 1986, s.51-60. [31] Kejvanová A. a kol.: Německo-český stavební slovník, SNTL Praha 1990. [32] Geodetická měření k výzkumu tvaru Země, Práce z dějin přírodních věd, 26, 1991, s.373-381. [33] Kolektiv: Kapitoly z histórie geodézie na území Česko-Slovenska do roku 1918, edice VÚGK Bratislava, rad 8, VÚGK Bratislava 1991. [34] Kejvanová A. a kol.: Česko-německý stavební slovník, SNTL Praha 1992. [35] Ročenka Kdo je kdo 91/92, II. díl N-Ž, s.775. [36]red.: Za Doc.Ing. Dr. Emanuelem Procházkou, Geod. a kart. obzor, 38/90, 1992, č.9, s.178