Čeští geodeti 19.století: Porovnání verzí

Z GeoWikiCZ
mBez shrnutí editace
mBez shrnutí editace
Řádek 22: Řádek 22:
V květnu 1874 byl Jan Marek říšským ministerstvem války jmenován profesorem vyšší geodézie, vyšší matematiky a (zanedlouho z osnov vyřazené) sférické astronomie na elitní Vojenské akademii ve Wiener Neustadtu. Definitivní profesuru získal 1880 po reformě studia pro vyšší matematiku, geodézii a praktické měřictví. Psal interní texty pro výuku, spolupracoval na konstrukcích Stampferova a Roksandičova dálkoměru (ten se uplatnil v několika armádách), aktivně se zabýval astronomií, vyrovnávacím počtem, výpočetními postupy, tachymetrií. Podle soudobých svědectví byly celé jím zpracované partie přejímány do cizích publikací. Markova zájmu, obětavosti a nezištnosti využívalo i ministerstvo, které ho mimo pedagogický úvazek např. jmenovalo technickým poradcem pro výstavbu vídeňského městského vodovodu (1885) nebo pověřilo výukou ruštiny důstojníků akademie a místní posádky (1887). V tomto místě, kterým symbolicky navázal na rodinné tradice, zůstal až do svého pensionování roku 1889. Uznáním a oceněním zásluh prof. Jana Marka bylo členství v komisi, která 1889 stanovila nový mezinárodní prototyp metru v podobě ryskového platinoiridiového měřidla s průřezem X.  
V květnu 1874 byl Jan Marek říšským ministerstvem války jmenován profesorem vyšší geodézie, vyšší matematiky a (zanedlouho z osnov vyřazené) sférické astronomie na elitní Vojenské akademii ve Wiener Neustadtu. Definitivní profesuru získal 1880 po reformě studia pro vyšší matematiku, geodézii a praktické měřictví. Psal interní texty pro výuku, spolupracoval na konstrukcích Stampferova a Roksandičova dálkoměru (ten se uplatnil v několika armádách), aktivně se zabýval astronomií, vyrovnávacím počtem, výpočetními postupy, tachymetrií. Podle soudobých svědectví byly celé jím zpracované partie přejímány do cizích publikací. Markova zájmu, obětavosti a nezištnosti využívalo i ministerstvo, které ho mimo pedagogický úvazek např. jmenovalo technickým poradcem pro výstavbu vídeňského městského vodovodu (1885) nebo pověřilo výukou ruštiny důstojníků akademie a místní posádky (1887). V tomto místě, kterým symbolicky navázal na rodinné tradice, zůstal až do svého pensionování roku 1889. Uznáním a oceněním zásluh prof. Jana Marka bylo členství v komisi, která 1889 stanovila nový mezinárodní prototyp metru v podobě ryskového platinoiridiového měřidla s průřezem X.  
Po odchodu do výslužby prof. Marek přesídlil do Jindřichova Hradce. Na pražské Jubilejní zemské výstavě 1891 byly vystaveny ukázky z jeho díla a některé z pomůcek v oddělení architektů a inženýrů; teprve tím se dostal do širšího povědomí české odborné i laické veřejnosti. Po přestěhování na Královské Vinohrady se aktivně stýkal s našimi předními odborníky, profesory Fr. Müllerem, Fr. Novotným, V. Láskou a nadále se (přes příznaky nervového onemocnění) věnoval svým vědeckým zálibám. Zemřel 9. 7. 1900 na mozkovou mrtvici, pohřben byl na pražských Olšanech.
Po odchodu do výslužby prof. Marek přesídlil do Jindřichova Hradce. Na pražské Jubilejní zemské výstavě 1891 byly vystaveny ukázky z jeho díla a některé z pomůcek v oddělení architektů a inženýrů; teprve tím se dostal do širšího povědomí české odborné i laické veřejnosti. Po přestěhování na Královské Vinohrady se aktivně stýkal s našimi předními odborníky, profesory Fr. Müllerem, Fr. Novotným, V. Láskou a nadále se (přes příznaky nervového onemocnění) věnoval svým vědeckým zálibám. Zemřel 9. 7. 1900 na mozkovou mrtvici, pohřben byl na pražských Olšanech.
== Abraham Broch (1834-1914) ==
Horského žák a pokračovatel Abraham Broch se narodil v Prostějově 21. 9. 1834. Tento významný geodet byl ředitelem Triangulační a početní kanceláře ve Vídni v letech 1891-1906. Jako pokračovatel v budování geodetických základů pro katastrální mapování v tehdejším Rakousku se zapsal do historie stabilního katastru dvěma průkopnickými činy. Byl autorem textu známého "evidenčního zákona" z roku 1883, jímž byla zavedena soustavná údržba katastrálních map v souladu se skutečností a pozemkovými knihami, k čemuž byly na okresech zřízeny instituce (úřady) evidence katastru. Zavedl do podrobného katastrálního měření číselnou metodu (místo dosavadní grafické metody měřického stolu) a k tomu vydal úřední návod Instruktion zur Ausführung der trigono-und polygonometrischen Vermessungen für die Zwecke des Grundsteuer-Katasters (1887, 1904). Jako příkladů použil triangulace, polygonizace a podrobného měření. Zemřel v roce 1914 ve Vídni.

Verze z 5. 3. 2011, 16:39

Čeští geodeti 19. století

Doc. Ing. Pavel Hánek, CSc., 2011

V dalším textu bych rád připomněl některé z českých geodetů, narozených a převážně pracujících v 19. století, jejichž jméno je mnohdy pozapomenuto přesto, že významně přispěli k úrovni české, a v širších souvislostech i rakouské a evropské geodezie. Bibliografické odkazy uvádím zjednodušeně přímo v příslušném odstavci. O většině zmiňovaných osobností byla nedávno publikována v odborném tisku stať, v níž jsou uvedeny i obvykle rozsáhlé seznamy literatury. Výjimku tvoří dílo R. Daublebského a ty prameny, na které se text odvolává opakovaně. Příspěvek je úpravou staršího rukopisu, publikovaného bez ilustrací v [22] a v rozšířené verzi v [23].

Josef Havle (1763-1840)

První vzpomínku věnujme jednomu z našich prvních vysokoškolských učitelů praktické geometrie (zeměměřictví), adjunktovi na pražské inženýrské škole, Josefu Havlemu. Narodil se 9. 5. 1763 v Mnichově Hradišti, po úmrtí prof. Hergeta byl od r. 1800 suplentem inženýrské profesury a přednášel též stavitelství. Po reorganizaci v roce 1806 se musel na nově zřízeném technickém ústavu spokojit pouze s místem adjunkta. Přednášel dále praktickou geometrii, situační rýsování, stereometrii a trigonometrii. Zemřel 18. 10.1 840 v Praze.

Karel František Edvard Kořistka (1825-1906)

Obr. 1

V naší odborné veřejnosti je pravděpodobně nejznámější jméno vynikajícího českého geodeta, topografa, kartografa, statistika a pedagoga prof. PhDr. Dr.tech.h.c. Karla Františka Edvarda rytíře Kořistky [4].

Karel Kořistka pocházel ze starého moravského fojtského rodu. Narodil se 7.2.1825 ve vsi Březové u Svitav, studoval v Jihlavě, Brně, Vídni a Bánské Štiavnici, kde byl i asistentem a na krátkou dobu nástupcem věhlasného fyzika Christiana Dopplera. V roce 1849 odešel na nově zřízenou techniku v Brně, kde byl jmenován profesorem lesnictví a geodezie. Aktivně se účastnil činnosti v Hospodářské společnosti a ve Wernerově geologickém spolku. Spolupráce s vídeňským geologickým ústavem ho přivedla k soustavnému měření výšek krajiny. Tyto účelové a k potřebám pozemního stavitelství zaměřené práce záhy rozšířil po celých říšských zemích. (Mapy Horního a Dolního Rakouska sám nevydal.) Roku 1851 přešel K. Kořistka na pražskou techniku, kde byl činný až do roku 1892. Stal se zastáncem snah o zavedení samostatného zeměměřického studia, s kterými zvláštním podáním vystoupili v roce 1863 profesoři vídeňské techniky. Roku 1862 poprvé v Čechách aplikoval pozemní fotogrammetrii pro sestrojení polohopisného plánu Prahy na podkladě snímkování z Hradčan a Petřína. Roku 1964 rozdělil přednášky na Geodesii I ve 2. ročníku a Geodesii II v 5. ročníku stavebního inženýrství. Tím zahájil přípravu specializovaných předmětů pro potřeby samostatného, rovnoprávného zeměměřického studia. Je zakladatelem českého zeměměřického názvosloví. Roku 1862 vypracoval nový statut polytechniky, který se stal předlohou při reorganizaci technik ve Vídni a Štýrském Hradci.

Obr. 2

Jako výraz ocenění zásluh byl pro rok 1863-4 zvolen prvním rektorem utraktvistického Královského českého polytechnického ústavu. Při jeho rozdělování na českou a německou (1869) žádal o zařazení na českou školu, ale nebylo mu vyhověno. Kořistkovi vrstevníci a žáci vysoce cenili jeho práci předsedy ředitelského komitétu českých průmyslových škol (1862 -1905) a jeho odborný dozor nad zemskými hospodářskými školami (1888 -1898). Od roku 1867 byl přednostou statistické kanceláře hospodářské společnosti, která se roku 1873 změnila v zemědělskou radu království Českého. Roku 1870 vypracoval pro Rusko spis o reorganizaci odborného školství. Dnes nejznámější jsou Kořistkovy hypsometrické práce. Pro měření výšek sestrojil před rokem 1850 tzv. reflexní hypsometr. Roku 1858 vydal v Praze knihu Studien über die Methoden und Benützung hypsometrischen Arbeiten. Shrnul v ní své poznatky o metodě hypsometrie, v níž „volil různé barvy pro vrstvy výškové, které případně podstínoval, upustiv od dříve užívané metody šrafování, aby mapa podávala plastiku forem územních“. Téhož roku 1858 vydal významný Výškopisný plán Prahy, v němž aplikoval tuto novou metodu znázornění výškopisu. Roku 1860 redigoval a ze značné části napsal Geografický popis Moravy a Slezska, jehož přílohou byla velká výškopisná mapa, zhotovená na podkladě úředních map zmenšených na třetinu. Současně vyšla i šrafovaná mapa 1:143.000, lépe vyhovující návykům uživatelů. Zkouškou byla mapa brněnského okolí 1:144.000. Velmi známé jsou i mapy Vysokých Tater (1863) a Krkonoš (1877) v měřítku 1:100.000, z nichž druhá byla součástí řady vědeckých prací Archiv přírodovědeckého prozkoumání Čech. (Na barevném obrázku je Kořistkova kresba Obřího dolu v Krkonoších.) Série hypsometrických výškopisných map Čech 1:200.000, zahájená roku 1864, zůstala nedokončena (čtvrtá sekce vyšla až po autorově smrti), protože Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) Vídeň roku 1882 zahájil a rychle dokončil úspěšné tzv. III. vojenské mapování, kde už bylo použito vrstevnic.

V rytířském erbu, který je jednou z mnoha odměn a ocenění životního díla, uděleném roku 1878, je měřická pyramida na třech terénních vrcholcích a nad ní pět zlatých hvězd. Pod štítem je latinské heslo „Každá hora se vytrvalostí zdolá“. Jeho nositel zemřel 19. 1. 1906 v Praze.

Jan Marek (1834-1900)

Jan Marek patří k těm našim rodákům, kteří svým nadáním a pílí výrazně ovlivnili vývoj zeměměřictví v bývalé habsburské monarchii a tím i v širším evropském kontextu. Jeho životopisná literatura je poměrně chudá; pro své působení mimo české země a osobní skromnost tu byl - přes určité styky se zdejšími odborníky (např. s prof. K. Kořistkou) - málo znám [16]. Od dětství intelektuálně nadaný Jan Marek se narodil 18.6.1834 v Janovicích u Polné v početné nemajetné rodině, v níž se už po tři generace dědilo učitelské povolání. Po absolvování škol v rodné obci, Polné a v Telči byl jako teprve čtrnáctiletý zaměstnán v tzv. vyvazovací komisi, určující náhrady za zrušení desátků a osvobození z roboty. Roku 1850 odešel do Vídně, kde po absolvování přípravného kursu byl přijat přímo do 2. ročníku tamější techniky. Studium ukončil s vyznamenáním u všech zkoušek roku 1854 a nastoupil místo měřického adjunkta v haličském Lvově. Již v následujícím roce se zúčastnil grafické triangulace Uher IV. řádu v okolí Soproně. V zimě počítal výměry tyrolského katastru a učil začínající kolegy nejen rektifikace teodolitů, ale už i maďarštinu. (Ovládal 11 cizích jazyků; např. v roce 1884 zvažoval nabídku k účasti při výstavbě nového Teheránu a naučil se proto arabsky.) Pro své "věhlasně vynikající upotřebení pro polní práce měřické" byl rychle povyšován a roku 1857 byl jmenován adjunktem -kalkulantem vídeňské Triangulační a výpočetní kanceláře. Zde se seznámil s vynikajícím odborníkem krajanem Františkem Horským, revidentem a pozdějším přednostou. Pod jeho vedením vypočetl pro území rakousko-uherské monarchie již zmíněné tabulky pro zobrazení Besselova elipsoidu na kouli Gaussovou metodou. V následujícím roce trianguloval (právě s F. Horským) v okolí Lučence, v dalších letech ve Slovinsku, Chorvatsku a v alpských říšských zemích. Přeložení do Vídně Janu Markovi dovolilo, aby své neúnavně doplňované vzdělání rozšířil externím studiem astronomie u prof. Dr. Littrowa na Polytechnickém ústavu. V té době již udržoval osobní nebo písemný styk s řadou význačných evropských vědců. Roku 1865 byl služebně povýšen na samostatného triangulátora a vyslán znovu na Slovensko a do (dnes rumunského) Sedmihradska. Roku 1868 byl Jan Marek jmenován uherským ministerstvem financí prozatímním (1872 definitivním) přednostou Triangulační a kalkulační kanceláře v Budapešti. V letech 1865-69 řídil triangulační a nivelační práce a katastrální mapování Budapešti, 1871 provedl stabilizaci katastru. Elaborát trigonometrické sítě byl roku 1873 vystaven ve Vídni a ještě na světové výstavě 1889 v Paříži byl oceněn čestným uznáním. Část bohatých zkušeností a výsledků své práce J. Marek publikoval časopisecky, zejména v článku [4], pojednávajícím o spojování a vyrovnání dvou nebo tří trigonometrických sítí. Tato práce vyvolala mimořádně živý, příznivý ohlas především ve Francii a v Německu. Za nejvýznamnější Markovo písemné dílo lze považovat Návod pro katastrální triangulaci [3], který pro úřední potřebu napsal na požádání ministerstva financí. Spojuje obsáhlé teoretické, praktické a tabulkové části a příklady. Zpracování přesahuje rámec daný názvem, takže dnes je tato kniha důležitým svědectvím o tehdejším stavu vědeckého poznání i praxe. Obsah 397 stran většího formátu je členěn do 4 částí, doložených četnými praktickými poznatky z téměř dvacetileté praxe autora. Např. v §133 a §157 je definována úloha protínání zpět dvojbodu ze 2 párů daných bodů, vhodná pro úzká horská údolí. Úloha nyní nese Markovo jméno. (Viz sousedící obrázek.)

Obr. 3

Dodatek popisuje v jediném paragrafu přesnou nivelaci. Obsáhlou, převážně pozitivní recenzi této práce publikoval známý německý geodet a odborný spisovatel prof. Wilhelm Jordan. ("Hodnocené dílo ukazuje potěšitelným způsobem proniknutí vědeckých metod do maďarského měření.")

V květnu 1874 byl Jan Marek říšským ministerstvem války jmenován profesorem vyšší geodézie, vyšší matematiky a (zanedlouho z osnov vyřazené) sférické astronomie na elitní Vojenské akademii ve Wiener Neustadtu. Definitivní profesuru získal 1880 po reformě studia pro vyšší matematiku, geodézii a praktické měřictví. Psal interní texty pro výuku, spolupracoval na konstrukcích Stampferova a Roksandičova dálkoměru (ten se uplatnil v několika armádách), aktivně se zabýval astronomií, vyrovnávacím počtem, výpočetními postupy, tachymetrií. Podle soudobých svědectví byly celé jím zpracované partie přejímány do cizích publikací. Markova zájmu, obětavosti a nezištnosti využívalo i ministerstvo, které ho mimo pedagogický úvazek např. jmenovalo technickým poradcem pro výstavbu vídeňského městského vodovodu (1885) nebo pověřilo výukou ruštiny důstojníků akademie a místní posádky (1887). V tomto místě, kterým symbolicky navázal na rodinné tradice, zůstal až do svého pensionování roku 1889. Uznáním a oceněním zásluh prof. Jana Marka bylo členství v komisi, která 1889 stanovila nový mezinárodní prototyp metru v podobě ryskového platinoiridiového měřidla s průřezem X. Po odchodu do výslužby prof. Marek přesídlil do Jindřichova Hradce. Na pražské Jubilejní zemské výstavě 1891 byly vystaveny ukázky z jeho díla a některé z pomůcek v oddělení architektů a inženýrů; teprve tím se dostal do širšího povědomí české odborné i laické veřejnosti. Po přestěhování na Královské Vinohrady se aktivně stýkal s našimi předními odborníky, profesory Fr. Müllerem, Fr. Novotným, V. Láskou a nadále se (přes příznaky nervového onemocnění) věnoval svým vědeckým zálibám. Zemřel 9. 7. 1900 na mozkovou mrtvici, pohřben byl na pražských Olšanech.

Abraham Broch (1834-1914)

Horského žák a pokračovatel Abraham Broch se narodil v Prostějově 21. 9. 1834. Tento významný geodet byl ředitelem Triangulační a početní kanceláře ve Vídni v letech 1891-1906. Jako pokračovatel v budování geodetických základů pro katastrální mapování v tehdejším Rakousku se zapsal do historie stabilního katastru dvěma průkopnickými činy. Byl autorem textu známého "evidenčního zákona" z roku 1883, jímž byla zavedena soustavná údržba katastrálních map v souladu se skutečností a pozemkovými knihami, k čemuž byly na okresech zřízeny instituce (úřady) evidence katastru. Zavedl do podrobného katastrálního měření číselnou metodu (místo dosavadní grafické metody měřického stolu) a k tomu vydal úřední návod Instruktion zur Ausführung der trigono-und polygonometrischen Vermessungen für die Zwecke des Grundsteuer-Katasters (1887, 1904). Jako příkladů použil triangulace, polygonizace a podrobného měření. Zemřel v roce 1914 ve Vídni.